Třeba ty mé jsou spojené s nástupem do školy v první půli 80. let. Mechanické, značka Prim, zeleno-bílý ciferník, sekundová ručička, kožený řemínek. Vidím je jako dnes. Ač prvňák, najednou jsem si díky nim připadal velký. Staly se pro mě symbolem startu nové životní éry.
Éry, kdy si člověk začne uvědomovat tok času. Končí ta báječná léta před školou, během nichž čas prakticky neexistuje, respektive jej za vás sledují jiní. Pak už se z jeho spárů až do smrti nevymaníte. Proto je dobré mít o hodinách, minutách a vteřinách přehled. Dost to usnadňuje život. Naštěstí jsou tu hodinky.
Účel těchto prvních, dětských byl přímočarý: ukazovat čas. Nic víc, nic míň. Ryze praktická věc. Ostatně tehdy byly hodinky určené především k tomu, aby ukazovaly čas. Samozřejmě frčely už i „digitálky“, měly nějakou tu funkci navíc, třeba budík, a kromě toho jejich vlastnictví v době socialismu něco znamenalo. Sociální status – toť další z funkcí hodinek. Jsou vizitkou svého majitele, která mnohé prozradí. To vydrželo doposud.
Přestože v čase mobilů začal kdekdo místo hodinek používat displej svého telefonu, neznamená to, že by byznys s hodinkami byl za zenitem. Spíše se paleta jeho barev rozšířila. Postupně se vylepšily mobilní telefony, až se z nich staly smartphony, u nichž je funkce telefonování pouze jednou z mnoha. Část hodinářského byznysu se vydala rovněž „chytrým“ směrem, takže na zápěstí dnes nosíme komplexní monitor tělesných funkcí, který nejen detailně měří rozličné sportovní aktivity, ale také kvalitu spánku či úroveň stresu a všechny údaje rovnou posílá do mobilních či webových aplikací, ukazuje počasí, naviguje, umí přehrávat hudbu, platit a telefonovat. Informovat o čase je jen jedna z funkcí a rozhodně nikoli ta, kvůli níž si lidé tyhle kousky pořizují.
Ale „staré dobré“ analogové hodinky, jejichž původ sahá až někam o pět stovek let zpátky, ve třetí dekádě 21. století rovněž drží tempo s dobou. Hlavně luxusní modely, jejichž účel rovněž bývá trochu jiný než ukazovat čas – mnoho lidí je kupuje jako investici. A na tržbách výrobců je to poznat – loni se zvýšily téměř o čtvrtinu na rekordních 52 miliard eur. Na druhé straně prodej těchto superdrahých hodinek z druhé ruky vykazuje spíše pokles. Ale nikdy nevíte, za rok dva může být vše jinak, jako ostatně s kdejakou investicí. Byznys s luxusními hodinkami rozebíráme v hlavním tématu aktuálního vydání.
Hodnota hodinek však nemusí být jen finanční, pro kdekoho je nevyčíslitelná po emocionální stránce. Mohou to být právě první hodinky z dětství, dárek nebo takové, které se dědí v rodině. Co jste pro ně ochotni udělat, by mohl vyprávět třeba boxer Butch z kultovního filmu režiséra Quentina Tarantina Pulp Fiction: Historky z podsvětí.
Od jeho premiéry to bude příští rok už třicet let. Kulatinám, a to rovnou stým, věnujeme prostor i v tomto čísle Eura: slavný závod 24 hodin Le Mans se poprvé jel přesně před sto lety, na konci května 1923. V dalším textu zase připomínáme 25 let existence instituce, která hraje zásadní roli v evropské, a tedy i globální ekonomice – Evropské centrální banky. Je jen o několik měsíců starší než titul, který držíte v ruce. Ano, čas hrozně letí.
