Velké závody ve zbrojení

Na konci studené války přišel americký prezident George W. Bush s myšlenkou, že pokles obranných výdajů posílí ekonomiku. „Můžeme sklízet opravdovou mírovou dividendu letos a pak rok co rok ve formě trvale snížených rozpočtů na obranu,“ prohlásil v roce 1992. A skutečně, výdaje na nákup zbraní začaly razantně klesat. Zatímco v roce 1989 USA vydaly šest procent svého HDP na obranu, o deset let později to byla jen asi tři procenta. Pak však přišly teroristické útoky z 11. září 2001 a následně konflikty v Afghánistánu a Iráku…

Nyní s probíhající válkou na Ukrajině, spekulacemi o hrozícím konfliktu mezi Amerikou a Čínou o Tchaj-wan a napětím ohledně íránských jaderných ambicí se svět začal vyzbrojovat jako nikdy předtím v tomto století. „Zejména ruská invaze na Ukrajinu může vymazat mírovou dividendu, kterou jsme si užívali v posledních třech desetiletích, a také přispět k dalším problémům ve světovém obchodě a finančních tocích,“ prohlásila v dubnu šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Kristalina Georgievová.

Evropa na rekordu

Podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (Stockholm International Peace Research Institute, SIPRI), think-tanku zaměřeného na výzkum konfliktů a zbrojení, vzrostly v loňském roce celosvětově výdaje na obranu v reálných cenách přibližně na 2,2 bilionu dolarů, což představuje dosavadní rekord. Ne náhodou nejrychlejší nárůst investic do zbrojení zaznamenala loni Evropa, a to o vysokých 13 procent, což je třikrát více, než činil světový průměr. Celkově obranné výdaje zemí západní a střední Evropy dosáhly za rok 2022 hodnoty 345 miliard dolarů a byly o 30 procent vyšší než před deseti lety.

Některé země přitom své útraty za obranu loni zvedaly ještě mnohem rychleji než ostatní, platí to zejména pro Finsko (+36 procent) a Litvu (+27 procent). „Mnoho států bývalého východního bloku od roku 2014, tedy od ruské anexe Krymu, své vojenské výdaje více než zdvojnásobilo,“ říká výzkumník SIPRI Lorenzo Scarazzato s tím, že významně své obranné výdaje zvedlo i Rusko, a to na 86,4 miliardy dolarů, a také Ukrajina, jež loni do obrany investovala 44 miliard dolarů. To představovalo těžko uvěřitelných 34 procent HDP této válkou zkoušené země.

A další nárůsty výdajů na zbrojení jsou na obzoru. Mnoho zemí NATO, zejména Německo, hodlá dosáhnout nebo překročit cíl aliance, tedy každoročně utrácet dvě procenta HDP na obranu. I země mimo NATO plánují zásadně posilovat své investice do zbrojení. Například Japonsko chce do roku 2027 zvýšit výdaje na obranu až o dvě třetiny, jeho obranný rozpočet by tak byl třetí největší na světě.

Britský týdeník The Economist koncem dubna odhadl, že budou-li všechny dosud oznámené nové obranné závazky a předpokládaná zvýšení výdajů dodrženy, vygenerují každý rok přes dvě stě miliard dolarů dodatečných výdajů na obranu. Přitom se The Economist domnívá, že skutečný nárůst investic do zbrojení může být ještě vyšší. Pokud země, jež v současnosti utrácejí méně než dvě procenta HDP ročně, dosáhnou této úrovně a zbytek států zvýší výdaje o půl procentního bodu HDP, podle výpočtů britského týdeníku globální výdaje na obranu vzrostou dokonce téměř o 700 miliard dolarů ročně.

Magická dvě procenta

Odhad Economistu nemusí být vůbec nereálný. Počet zemí NATO, jež dosáhly výdajového cíle na obranu ve výši dvou procent HDP, vzrostl ze tří v roce 2014 na sedm v roce 2022. Kromě USA to byly Řecko, Litva, Velká Británie, Polsko, Estonsko a Lotyšsko. A letos by to podle výpočtů aliance mělo být již 13 z 31 členských států; k uvedené sedmičce se připojí ještě Finsko, Rumunsko, Slovensko a Maďarsko. Na červencové konferenci v Litvě členové souhlasili s tím, že uvedená dvě procenta HDP budou každoročním minimálním výdajem, přičemž jedna pětina z toho půjde na velké zbraňové systémy a výzkum a vývoj.

NATO ústy svého generálního tajemníka Jense Stoltenberga prohlásilo, že uvedená dvouprocentní hranice určitě nebude stropem obranných výdajů členských států. Některé země se posouvají mnohem dál. Polsko chce letos dosáhnout podílu výdajů na obranu ve výši čtyř procent HDP a francouzský prezident Emmanuel Macron již loni prohlásil, že jeho země musí přejít na „válečnou ekonomiku“.

Se svou troškou do mlýna v tomto ohledu přispělo i Česko. Od počátku července platí nový zákon o financování obrany. Ten počítá s povinným vydáváním dvou procent HDP na obranu země a s transparentním financováním strategických obranných projektů. Kromě toho českým parlamentem prošel i balík změn branných zákonů, který umožní efektivnější přípravu občanů k zapojení do obrany státu a zatraktivní službu v aktivních zálohách. Navíc tyto legislativní kroky mají evidentně širokou podporu, v parlamentu pro ně zvedly ruce i poslanci opozičního hnutí ANO. Oproti střednědobému rozpočtovému výhledu by tak ministerstvu obrany měly vzrůst v roce 2024 příjmy asi o 21,5 mi­liardy korun na celkových téměř 152 miliard korun.

Závody ve zbrojení nesílí zdaleka jen v Evropě. Tchaj-wan prodlužuje vojenskou službu ze čtyř měsíců na rok. V rámci vojenského paktu AUKUS pomohou USA a Británie zásobovat Austrálii ponorkami s jaderným pohonem, také se zaměří na vývoj dalších zbraní, včetně hypersonických střel. Celková cena projektu jen pro oblast jaderných ponorek se má do roku 2055 pohybovat mezi 268 a 368 mi­liardami amerických dolarů. V této částce je zahrnuta stavba infrastruktury, samotná konstrukce ponorek i jejich údržba.

Masivně zbrojí i Indové. Jejich obranný rozpočet vzrostl v posledním desetiletí v reálném vyjádření asi o 50 procent, stejně jako rozpočet Pákistánu. Mimochodem Indie je podle údajů SIPRI za posledních pět let největším světovým dovozcem zbraní vůbec. Při chuti jsou i arabské země – Saúdská Arábie zaujala v uvedené dovozové statistice druhé, Katar třetí a Egypt šesté místo. Zde je zajímavé, že kromě USA se významným dodavatelem zbraní pro arabské země stává donedávna znepřátelený Izrael. Téměř čtvrtina rozsáhlého izraelského exportu zbrojních technologií mířila právě do arabských států.

Statistiky SIPRI také ukazují postavení světových exportérů zbraní. Zde si za období let 2018 až 2022 zachovaly hlavní postavení Spojené státy, které na trh dodaly dvě pětiny veškerých zbrojních systémů. Celkově první pětka největších exportérů zbraní (kromě USA to je Rusko, Francie, Čína a Německo) kontrolovala v uvedeném období 76 procent trhu. Značně koncentrovaný, i když výrazně méně, je i zbrojní import. Zde podíl pěti největších dovozců činí 36 procent celkového světového importu obranných technologií.

Obří nárůst výdajů na zbrojení zaznamená zejména Čína. Její obranný rozpočet vzrostl za posledních deset let v reál­ném vyjádření o více než dvě třetiny. Do roku 2035 chce „v podstatě dokončit modernizaci“ svých sil a do roku 2049 se stát vojenskou mocností „světové třídy“. Američané se domnívají, že Čína chce mít možnost napadnout Tchaj-wan již v roce 2027. I proto se mnozí v USA ptají, zda Washington investuje dost do bezpečnosti. Americký obranný rozpočet je stále suverénně nejvyšší na světě, ale za posledních deset let se ve stálých cenách zvýšil jen minimálně. Situace je navíc jiná oproti studené válce i v jedné podstatné věci. Tehdejší soupeř SSSR měl mnohem menší ekonomiku. Ale to není případ současného hlavního protivníka – Číny. Její HDP již dnes dosahuje téměř 80 procent hospodářského výkonu USA.

Válečná daň

Po konci studené války se výdaje na armádu přesměrovaly do infrastruktury, veřejných služeb a případně poklesu daní. Od 60. let 20. století svět tímto způsobem každoročně získal podle odhadu The Economist přibližně čtyři biliony dolarů v současných cenách, což odpovídá celosvětovému vládnímu rozpočtu na vzdělávání. Nyní se však tato mírová dividenda naopak mění na jakousi „válečnou daň“.

Navíc zbrojní průmysl je hodně odlišný od ostatních odvětví. Je obtížné v něm kontrolovat ceny kvůli dlouhým vývojovým procesům, měnícím se požadavkům a i proto, že obranné firmy fungují v technologické špičce. Dále je toto průmyslo­vé odvětví kvůli požadavkům na utajení značně náchylné ke korupci. Navíc i zbrojní zakázky podléhají politickým rozmarům. Například americký Kongres vytrvale odmítá nechat letectvo vyřadit zastaralá letadla. Evropa zase čelí velké roztříštěnosti svých zbrojních systémů. Poradenská společnost McKinsey uvádí, že starý kontinent provozuje mnohem více druhů zbraní než USA: 15 typů hlavních bojových tanků ve srovnání s jedním v Americe či 20 druhů stíhaček versus sedm v USA.

Další příval peněz může uvedené problémy ještě zhoršit. Existují obavy, že rychlé zvyšování obranných výdajů podpoří inflaci, případně zpomalí světový ekonomický růst, nebo dokonce obojí. A tyto obavy mohou být na místě. Během předchozích kol vyzbrojování americké armády se tento druh inflace prudce zvýšil. Na počátku 80. let, v období, kdy Ronald Reagan budoval americké vojenské kapacity, významně překonával růst cen v celé ekonomice. Ještě před tím, ve vietnamské válce dokonce inflace cen armád­ních dodávek meziročně krátkodobě vystoupala až k 48 procentům.

Přesto je pravděpodobné, že nová „studená válka“ nebude tak výrazně proinflační jako předchozí vlny vyzbrojování. Ani ti nejzuřivější zastánci růstu zbrojních výdajů nevolají po tom, aby se výdaje na obranu vůči HDP vrátily na úroveň 60. nebo 70. let minulého století. S výjimkou skutečné války mezi velkými mocnostmi je spíše nepravděpodobné, že globální výdaje na obranu překročí nízké jednociferné hodnoty globálního HDP. Takže jejich dopad na globální agregátní poptávku, a tedy i inflaci bude spíše malý.

Výdaje mohou zůstat historicky nízké i proto, že obrana je mnohem efektivnější než dříve. Moderní armády vyžadují stále méně lidí. Vojenští plánovači tak mohou snižovat počty potřebného mužstva. Pro srovnání, Brazílie utrácí 78 procent svého obranného rozpočtu za vojáky ve srovnání s méně než 50 procenty na Západě. Místo lidí máme mnohem lepší stroje. Jejich ceny sice rostou, ale i to se s novými generacemi zbraní zlepšuje. „Dnes můžete zasáhnout desítky cílů jediným bombardérem, dříve to bývalo naopak,“ potvrzuje James Geurts, plukovník letectva ve výslužbě a bývalý šéf nákupu amerického námořnictva.

Inovace mohou vojenské nákupy do­konce zlevňovat. Cena řízených střel klesla v nominálním vyjádření od konce 70. let asi o 30 procent. A cena vo­jen­ských letadel je zhruba stejná, přestože nové stroje toho umí mnohem více. Dnes mohou země utrácet relativně málo, a přesto si udržet vysoké obranné schopnosti. Výdaje na armádu tak mají tendenci v poměru k HDP klesat, zejména v době míru.

Technologická inspirace

Zároveň se mění toky transferu technologií. Zatímco dříve vojenskoprůmyslový komplex uvolňoval své poznatky do civilní sféry (vzpomeňme systémy GPS a internet), nyní naopak armáda stále častěji adoptuje komerční technologie. Kybernetická bezpečnost, drony a satelitní technologie mají využití v civilním i vojenském světě. Společnost SpaceX Elona Muska tak vypouští do kosmu americké vojenské satelity, a dokonce se podílí na jejich výrobě. Ukrajinská armáda zase využívá Muskovu satelitní službu Starlink.

Americké ministerstvo obrany identifikovalo 14 kritických technologií, jež jsou považovány za životně důležité pro národní bezpečnost. V případě deseti z nich komerční firmy mají pokročilejší know-how než vojenští výzkumníci. Technické společnosti jako Google a Microsoft pomáhají s kybernetickou bezpečností, zpracováním dat a umělou inteligencí. Další civilní firmy zajišťují armádě cloudové služby.

Do oblasti obranných technologií stále více proniká i soukromý kapitál. Velcí investoři v Silicon Valley, včetně největších hráčů v oboru rizikového kapitálu General Catalyst a Andreessen Horowitz, se stále více zajímají o národní bezpečnost. A technologické firmy cítí příležitost. Společnost Palantir specializující se na analýzu velkých dat nedávno vydala novou platformu pracující pomocí technologie AI, která má urychlit rozhodování v oblasti obranných problémů. A právě obrana byla jedním z mála sektorů ekonomiky, kde se v roce 2022 uskutečnilo více obchodů s rizikovým kapitálem než v roce 2021. „Inovátoři už nechtějí dělat další startup v oblasti sociálních sítí,“ říká výkonný ředitel General Catalyst Paul Kwan. Jeho slova potvrzuje i fakt, že v USA v posledních letech vyrostl celý ekosystém technologických firem působících v oblasti obranných technologií.

Inspiraci z tohoto světa čerpají i tradiční zbrojovky. Vývoj nové generace vojenských letounů může trvat deset až dvacet let. I proto chce Jim Taiclet, šéf Lockheed Martin, největšího světového dodavatele zbraní na světě, napodobit Silicon Valley tím, že každých šest až dvanáct měsíců nabídne aktualizace softwaru prodávaných obraných technologií za účelem zlepšení jejich výkonu. Nelze se tomu divit – Taiclet do čela amerického zbrojaře zamířil po dlouhé kariéře v civilním sektoru, která například zahrnovala 19 let v čele společnosti American Tower, obřího vlastníka a provozovatele bezdrátové a vysílací komunikační infrastruktury.

Jaký mohou mít rostoucí vojenské výdaje vliv na růst ekonomiky? Historici tvrdí, že odčerpávají ekonomické impulzy. Udržování bezpečnosti země má sice velkou ekonomickou hodnotu, ale jakmile si koupíte raketu či kulomet, leží ve skladu, ale určitě není produktivně vy­užita. Během druhé světové války se růst produktivity v Americe zpomalil, protože lidé byli stahováni z polí do zbrojovek a vojenských jednotek. Naopak mocnostmi uvalené limity vojenských výdajů v poválečném Japonsku a západním Německu korespondovaly s obrovským zvýšením produktivity v obou zemích. Nicméně jsou i státy, jež dokážou kombinovat rozsáhlý zbrojařský sektor a slušný růst ekonomiky. To platí například pro Izrael a Jižní Koreu.

Tak či onak, nová éra vyzbrojování je tady. Jak koncem března řekl v americkém Senátu generál Mark Milley, šéf sboru náčelníků štábů armády USA: „Prevence války velmocí pomocí připravenosti a odstrašování je velmi nákladná, ale ne tak drahá jako válčení. Jediná věc dražší než vedení války je její prohra.“