Velký zaměstnanecký experiment

Okolo zkrácení pracovního týdne bývá uváděno mnoho čísel, například 32, 34 nebo 36, jedno ale dominuje – čtyři. Po téměř stoleté éře pětidenního pracovního týdne se stále častěji objevují návrhy na jeho další zkrácení na čtyř­denní. Zaměstnanci jsou z něho nadšení, ekonomové se ho obávají a kapitánům průmyslu se značně nelíbí. Zatím je však toto zkrácení pracovní doby ve stadiu výzkumu.

Ten největší provádějí ve Velké Bri­tánii, kde se zřejmě do největšího výzkumného experimentu, na němž se podílí nezisková organizace 4 Day Week Global, think-tank Autonomy a vědci z Cambridgeské, Oxfordské a Bostonské univerzity, zapojilo více než 3 300 zaměstnanců ze zhruba 70 britských firem, od řetězce restaurací Fish and Chips až po finanční kolos z londýnské City. Projekt je založen na teorii 100−80−100, tedy že zaměstnanec dostane 100 procent mzdy za 80 procent pracovní doby, přičemž udrží stoprocentní produktivitu práce. A celý svět čeká na jeho výsledek, eventuálně usiluje o vlastní projekt a jeho výsledek.

Podobné výzkumy se už odehrály. Před koronavirovou pandemií o dalším zkrácení pracovní doby uvažovali na Islandu, Novém Zélandu nebo ve Španělsku. Až v důsledku covidu-19 se však o něho začala zajímat širší veřejnost. Podle odborníků kvůli stresu, kterému byli zaměstnanci vystaveni za změněných pracovních podmínek při lockdownech (podle magazínu Harvard Business Review loni dvě třetiny amerických zaměstnanců uvedly, že v uplynulých třech měsíců zažily pocit vyhoření).

I zaměstnavatelé jsou zkrácení doby v práci naklonění, a to v důsledku změn na pracovním trhu a třeba takzvané velké rezignaci, kdy mnoho zaměstnanců odchází z dosavadního zaměstnání, aby lépe sladili svůj osobní a pracovní život.

A čtyřdenní pracovní týden se nabízí jako jedno řešení (dalším je například hybridní práce, neomezené volno nebo takzvané právo na odpojení). Zdá se, že na pracovním trhu se odehrávají největší turbulence od doby, kdy byla zrušena práce v sobotu.

Spokojení zaměstnanci

Většina reportáží o čtyřdenním pracovním týdnu má v médiích podobný začátek. Zmiňují zaměstnance některé z firem účastnících se výzkumu čtyř­denního pracovního týdne, který hovoří o tom, jak nově tráví pátky se svými bližními (eventuálně hobby) a o kolik je jeho život lepší. Dále promluví šéfové firem, které překvapilo, že výkon jejich společností výrazně neklesl, a až v závěru se na několika řádcích objeví potíže vyplývající z nového zkrácení pracovní doby.

Ze čtyřdenního pracovního týdne mají prospěch spíše malé než velké firmy. U těch totiž narůstají problémy v důsledku neslučitelných požadavků jejich segmentů, přičemž řešení bývá značně komplikované. Nejspokojenější jsou zaměstnanci. Někteří sice připouštějí, že adaptovat se na čtyřdenní pracovní týden jim činilo potíže a že celá firma zpočátku tápala, ale přechod na něho ve většině případů urychlil změny pracovních zvyklostí, přičemž za několik týdnů vše fungovalo jako dříve.

Některé firmy zakázaly vyrušování v práci. „Naše firma zakázala interní schůzky delší než pět minut, ty s klienty omezila na 30 minut a zavedla systém ,semafor‘, aby zabránila vyrušování – kolegové mají na stole kontrolku a nastavují ji na zelenou, pokud chtějí hovořit, žlutou, jsou-li zaneprázdnění, ale mohou mluvit, a červenou, pokud nechtějí být rušeni,“ uvedla pro americkou kabelovou stanici CNN Samantha Loseyová, šéfka lobbistické londýnské agentury Unity, jež se účastní anglického výzkumu.

Loseyová připouští, že se její firma vrátí k pětidennímu pracovnímu týdnu (tuto možnost odhaduje na 25 procent), ale její podřízení za udržení zkrácení doby v práci tvrdě bojují. Pozitiva z této změny totiž převládají. „Stírá hranice mezi domovem a prací a ve volném čase přemýšlím, jak nejlépe zorganizovat svou práci,“ okomentoval pro britskou veřejnoprávní rozhlasovou a televizní společnost BBC své zkušenosti se čtyřdenním pracovním týdnem Koray Camgöz, který v Londýně pracuje jako PR agent.

Tento nový model mu přináší i benefity: „Jsem rád, že mohu trávit víc času se synem. Navíc ušetřím spoustu peněz. Jeden den týdně, co s ním zůstávám doma, bych si jinak nemohl dovolit. A ulehčilo mi to finanční situaci − den doma navíc znamená úsporu 400 liber měsíčně za péči o dítě.“ Podle expertů na pracovní trh navíc neklesá ani produktivita práce.

V nedávné studii o přechodu na čtyř­denní pracovní týden na Novém Zélandu vědkyně Helen Delaneyová a Catherine Caseyová zjistily, že po této změně se nejen zintenzivnila práce, ale i zvýšil tlak na manažery v oblasti měření výkonu, monitorování a produktivity práce. Ukazuje se, že pokud je firma dobře řízená, produktivita práce se nesníží.

Existují i další benefity. Zaměstna­vatelé, kteří se účastní výzkumů, si v době napjatého pracovního trhu pochvalují snazší nábor, zdravotnictví lepší zdravotní stav zaměstnanců, environ­mentalisté snížené nároky na Zemi (dle jedné studie jen v Británii by se emise uhlíku díky čtyřdennímu pracovnímu týdnu snížily o 127 milionů tun, tedy všech osobních aut v zemi za rok).

Méně nadšení šéfové

Zkrácení pracovní doby má i negativní stránky. Ekonomové argumentují napjatým trhem práce, který na Západě bude pravděpodobně čelit demografické krizi a odchodu silných ročníků do penze, podnikatelé zase tvrdí, že s 32hodinovým týdnem evropská ekonomika není schopná dlouhodobě čelit rozvíjejícím se asijským ekonomikám – šéf čínské společnosti Alibaba Jack Ma propaguje systém „od devíti do devíti, šest dní v týdnu“, současný západní podnikatelský guru Elon Musk pak dlouhodobě hlásá, že nikdo nezměnil svět během 40hodinového pracovního týdne.

Některé studie naznačují, že ve firmách, které čtyřdenní pracovní týden zavedly, jsou sice zaměstnanci nadšení a zaměstnavatelé v podstatě spokojení, ale negativně reagují zákazníci. Těm se podle studie provedené v americkém Utahu, který se čtyřdenním pracovním týdnem státních zaměstnanců před lety experimentoval, značně nelíbila mnohem horší dostupnost služeb ani prodlevy v dodávkách.

Ze stejného důvodů vlastní experiment se čtyřdenním pracovním týdnem opustila americká HR agentura Treehouse – její vedení vyhodnotilo, že zkrácená pracovní doba jí přináší ztráty. Navíc zastánci čtyřdenního pracovního týdne zatím nevědí, jak si vedou firmy, jež se zúčastnily výzkumů, ve srovnání s jejich konkurencí, jež zachovala pětidenní pracovní týden.

Problémem je i postoj šéfů a jejich podřízených. Například přímí nadřízení zmíněného Koraye Camgöze jeho nadšení z lepšího sladění osobního a pracovního života nesdílejí „Viděli mě méně, proto si mysleli, že ode mne dostávají méně,“ řekl BBC. A byť mu po šesti měsících výzkumu nabídli povýšení, měli podmínku: návrat k pětidennímu pracovnímu týdnu. A skeptičtí jsou podle magazínu Harvard Business Review i zkušenější zaměstnanci. Čtyřdenní pracovní týden sice podporují a rádi by tak pracovali, ale téměř polovina z nich (45 procent) nemá zájem se výzkumů zúčastnit. Neboli ať to nejprve vyzkouší někdo jiný.

Velký zájem, ale…

Přinejmenším na Západě počet výzkumů zkrácené pracovní doby roste.

Ten anglický navazuje na islandský z let 2015 až 2019, jenž byl úspěšný.

Ve Skotsku a Walesu plánují zahájit výzkum příští rok, stejně jako ve Španělsku. V Německu bez účasti vlády se čtyřdenním pracovním týdnem experimentují berlínské startupy, na Novém Zélandu a v Japonsku jsou zase tahouny spíše velké korporace. V Aucklandu se pilotní projekt za podpory premiérky Jacindy Ardenové prováděl ve společnosti Unilever, nekonečnou pracovní dobou pověstné Tokio ho zase uskutečnilo v místní pobočce Microsoftu.

Velký zájem o výzkum zkrácené pracovní doby mají v USA (podle studie společnosti Qualtrics se 92 procent zaměstnanců vyslovilo pro čtyřdenní pracovní týden, přičemž téměř tři čtvrtiny z nich tvrdily, že by svou práci za čtyři dny zvládli, byť by museli pracovat déle). V Kanadě 41 procent zaměstnavatelů připouští, že budou muset změnit organizaci práce, a podle BBC více než 50 procent těch, kteří zaměstnávají přes tisíc lidí, dokonce čtyřdenní pracovní týden podporuje.

Negativně vyhodnotil čtyřdenní pracovní týden zatím jen švédský Göteborg, kde ho radní před pěti lety vyzkoušeli v několika místních pečovatelských domech. Ošetřovatelky, jež se výzkumného experimentu zúčastnily, sice vykazovaly vyšší produktivitu práce i spokojenost, ale radní ho museli ukončit z finančních důvodů – doplnění pracovní síly do nepřetržitého provozu je přišlo za 18 měsíců na 1,3 milionu dolarů. V Česku se pro čtyřdenní pracovní týden v minulosti vyslovila bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, s odchodem sociální demokracie z vrcholné politiky však toto téma u nás v podstatě skončilo.

Z historického hlediska není debata o zkrácení pracovního týdne nová. Před necelými 100 lety, v roce 1926, na Západě vznikl nápad na pracovní dobu od pondělí do pátku. „Myšlenka Henryho Forda spočívala v tom, že pětidenní pracovní týden se stejnou mzdou zvýší produktivitu práce v tom smyslu, že zaměstnanci vynaloží více úsilí v kratším pracovním týdnu,“ řekl v rozhovoru pro BBC Jim Harter, jenž se zabývá pracovním trhem pro americkou analytickou a poradenskou společnost Gallup.

Čtyři roky po Fordovi přišel anglický ekonom John Maynard Keynes s vizí, že ke své saturaci budou jeho pravnuci potřebovat pouze 15 hodin práce týdně. Po dalších 25 letech, kdy byl za prezidenta Dwighta D. Eisenhowera jeho viceprezidentem, o čtyřdenním pracovním týdnu začal uvažovat Richard Nixon. Výrazný nárůst produktivity práce, který by toto další zkrácení pracovní doby pomohl uskutečnit – na konci 19. století Američané trávili v práci průměrně téměř 100 hodin týdně, na začátku 21. století třetinu –, ale zatím navzdory nadějím spojeným třeba s internetem nenastal.

Naopak posun, který internet zrychlením některých procesů zajistil, odstranily zbytečné činnosti. V loňském průzkumu internetové platformy Asana naprostá většina z více než deseti tisíc respondentů uvedla, že větší část dne dělá „práci pro práci“. Průměrně téměř tři pětiny pracovní doby namísto hlavní náplně trávili například vyřizováním e-mailů a domlouváním schůzek. O tento čas se nyní hraje. Pokud by se ho zaměstnancům a zaměstnavatelům podařilo díky čtyřdennímu pracovnímu týdnu zkrátit, mohl by být v budoucnu zaveden.