Vládní křest ohněm

Premiér tak usuzoval především z makro­ekonomických veličin, kde se zejména ta inflační letos výrazně zlepší a znehodnocování peněz už nebude tak rychlé jako v posledním roce a půl. Jinak ale moc důvodů k makroekonomickému optimismu není. Odhady růstu jsou nízké, navíc sousední německá nejsilnější evropská ekonomika, s níž je Česko těsně propojeno, také nemá zrovna našlápnuto k velkému růstu, s nímž bychom se svezli, a bude letos spíše stagnovat. Nálady mezi podnikateli v Německu jsou na bodě mrazu. Kde tedy brát větší naději, abychom ji mohli radostně sdílet s premiérem?

Petr Fiala ve svém optimistickém nadějeplném projevu zapomněl ještě na jednu důležitou věc. Jeho kabinet sice dokončil svůj největší úkol, vládní „opus magnum“ v podobně konsolidačního úsporného balíčku, jenže jeho dopady se začnou projevovat právě až letos. V žádném případě se nedá říct, že by z hlediska hospodářské politiky bylo hotovo. Z papíru se přece až nyní stane každodenní praxe, která teprve ukáže, jaké dílo vláda vlastně vytvořila, jak moc vládní úpravy ovlivní celkovou ekonomickou situaci, a hlavně – jak tato opatření dopadnou na jednotlivé socioekonomické skupiny. Jinak řečeno: až teď se ukáže, jaké ovoce vládní politika přináší.

Dá se docela dobře předpokládat, že to pro mnoho lidí bude více či méně nemilé překvapení. Větší odvody podnikatelů, sociální i zdravotní pojištění, konec řady dotačních programů, úpravy důchodů, jež zejména těm novým senio­rům neudělají radost. Další zvyšování nákladů v řadě oblastí. Bude chvíli trvat, než se tato opatření stanou samozřejmostí, kterou si běžně neuvědomujeme, na niž se kriticky nemyslí, protože tak to prostě je… Ne, to nejhorší nemají za sebou ani občané, ale především ani vláda. To ona v letošním roce projde skutečným politickým křtem ohněm, který do velké míry ovlivní výsledek budoucích voleb.

I premiér dobře ví, že jen málokdo ocení, jak jeho vláda opticky snižuje schodek státního rozpočtu nebo že omezuje výdaje na budoucí důchody. O úspěchu či neúspěchu jeho vlády rozhodne ekonomický růst, který pocítí co možná nejvíce lidí, již chodí v Česku k volbám, a k tomu bude letos ještě daleko.

„Populismus hospodářského růstu“ je jediným populismem, který má drtivě pozitivní konotace, a proti němuž se tudíž nedá bojovat. Je v moderní přirozenosti lidí, že se chtějí mít neustále lépe a jen těžko se smiřují se ztrátou hodnoty a s omezováním. A když už, jedině s nadějí na větší bohatnutí příště.

Vláda do této bohatší budoucnosti už investuje, tvrdil premiér o Vánocích. Teď jde jen o to, kdy a jak se tyto proklamované investice společnosti vrátí. Za rok už konečně budeme vědět víc. Do té doby si můžeme útěšně říkat, že příští rok už nějakou tu opravdu reálnou ekonomickou naději přinese.