Výměna baterky doma, snadno a rychle

Evropa chystá novinku, jejímž cílem je mimo jiné zjednodušit výměnu baterií ve spotřebičích, třeba v mobilních telefonech. Po čase jejich kapacita klesá, a pokud člověk nechce kupovat nový telefon, musí kvůli výměně opotřebované baterie do servisu. Nově má být každá přenosná baterie ve spotřebičích vyjímatelná a vyměnitelná přímo zákazníkem. Baterie mají také být odolnější, tedy udržitelnější, a bezpečnější. Zajistit se tím má i větší strategická autonomie Evropy v dovozu vzácných kovů, které baterie obsahují, za všechny olovo, lithium nebo kobalt.

O finálním znění nového nařízení o bateriích bude Evropský parlament hlaso­vat v únoru. Na nových pravidlech se předběžně shodla Rada Evropské unie pod českým předsednictvím v polovině prosince. Samotná vyjednávání trvala více než dva roky. Pokud v únoru europarlament novinku schválí, začne platit od roku 2027.

Vyměním si sám

Tou nejatraktivnější změnou z pohledu spotřebitele je, že bude moct baterii ze svého mobilu sám vyndat a vyměnit ji. Pomocí jejího „pasu“ v podobě QR kódu se pak dozví vše o jejím typu, původu nebo složení. Některé škodlivé látky budou – stejně jako například už předtím olovo – v rámci zvýšení bezpečnosti zakázány. Baterie by navíc měly déle vydržet. Kdo má vlastní zkušenost s procesem výměny baterie u chytrého telefonu přes výrobce nebo servis a má ještě v živé paměti i účet za tuto proceduru, bude novinkou jistě nadšen.

Nápad má ale i odpůrce. Jak podotýká technologický editor serveru 24net.cz Ioannis Papadopoulos, možnost uživa­telské výměny baterií by se mohla negativně projevit z hlediska designu a zvýšené odolnosti: „Alespoň za předpokladu, že nařízení bude vyžadovat skutečně jednoduchou vyměnitelnost, kterou zvládnou různě technicky zdatní uživatelé,“ říká. „Z pohledu prodloužení životnosti produktu půjde nesporně o výhodu za předpokladu, že se výrobci zaměří i na soft­warovou podporu a dostupnost náhradních sou­částek.“

Třeba u skládacích smartphonů s ohebným displejem si Papadopoulos za současných podmínek a technologické náročnosti tohoto řešení možnost uživatelsky vyměnitelných baterií představit nedokáže. Návrh myslí ale i na výjimky, které se týkají specifických zařízení v me­dicíně nebo produktů, jež jsou určeny k použití ve vodě.

Nejdřív byly nabíječky

Pro výrobce je to navíc další výrazná úprava v relativně krátkém časovém horizon­tu. V nedávném sporu o zavedení jednotného nabíjecího konektoru se ohradila hlavně americká společnost Apple. Argumentovala přitom tím, že změna konektoru přinese vyšší náklady, než je penězi vyčíslený přínos pro životní prostředí.

V Česku návrh prošel i řádným připomínkovým řízením uvnitř Hospodářské komory ČR, která zastřešuje přes 16 tisíc živnostníků a malé, střední i velké podni­ky a 124 oborových svazů, unií, asociací, klastrů a řemeslných cechů. „Od našich členů jsme k tomuto návrhu neobdrželi žádné kritické či negativní stanovisko,“ uvedl tiskový mluvčí komory Miroslav Diro.

Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09), který byl stínovým zpravodajem návrhu o bateriích za výbor pro dopravu a cestovní ruch, považuje za důležité, aby převážil veřejný zájem. „Ano, náklad byznysu na změnu jako třeba právě u Applu není nízký. Ale je to veřejný zájem. Kvanta nabíječek, které se v mnoha domácnostech vrší, čerpají drahé suroviny, vytvářejí emise, zatěžují životní prostředí, stojí nás peníze a někdy nám navíc komplikují život,“ uvedl europoslanec.

V okamžiku, kdy existuje technicky vhodný standard – jako v případě nabíječek konektor USB-C, dává podle něj smysl jednorázově firmy zatížit požadavkem na změnu. „Myslím, že každá firma, která se hlásí k odpovědnosti a ochraně planety, by tento argument, ač nerada, měla uznat,“ myslí si Niedermayer.

Nařízení navíc zohledňuje i sociál­ní dopady baterií. Dohoda stanovuje, že firmy musejí ověřit zdroj surovin na výrobu baterií uváděných na evropský trh. Papadopoulos tvrdí, že by některé podniky rozhodnutí dokonce uvítaly. „Například nizozemská společnost Fairphone zaměřená na environmentální telefony nebo i značka Nokia, která tímto směrem rovněž směřuje. U většiny firem lze ale počítat s alespoň nějakou formou lobbování za úpravu pravidel,“ míní.

Pro přírodu i ekonomiku

Unie si od návrhu slibuje, že by mohl snížit objem elektronického odpadu zvaného také e-waste. Ten se stává celosvětově čím dál citelnějším problémem, v Evropě je nejrychleji rostoucí kategorií odpadů. Jen necelých 40 procent z jeho celkového množství je pak recyklováno, zbytek končí v netříděném odpadu.

Že recyklace možná je, dokazuje po­dle informační služby Evropského parlamentu Chorvatsko, které v roce 2017 recyklovalo 81,3 procenta veškerého elektronického a elektrického odpadu. Naopak Malťané poslali znovu do oběhu jen pětinu, Česko je se 40 procenty nad průměrem.

Produkce baterií je nejen obrovskou zátěží pro životní prostředí. Suroviny, na nichž je závislá, jsou v drtivé většině dováženy ze zahraničí. Proto je jejich recyklace tak zásadní téma. Podíl sběru přenosných baterií by se podle evropského nařízení měl zvýšit na 63 procent do konce roku 2027 a na 73 procent do konce roku 2030.

Otázka je, má-li Evropa na takové cíle dostatečné kapacity. Podle Niedermayera teď ale stojí tato otázka opačně, zejména pro „velké“ baterie z elektromobilů podle něj není ani tak problém vzniku kapacit pro opětovné použití nebo recyklaci, ale prostě skutečnost, že baterií je málo.

„První masově prodávaný elektromobil Nissan Leaf byl na trhu, a to jen v malých objemech, až od roku 2010. Trh s bateriemi z aut je tedy dnes velmi malý, nepochybuji, že nejen díky přijaté regulaci, ale hlavně z ekonomických důvodů se začne rozvíjet proporčně k tomu, jak bude přibývat využitelných baterií,“ říká Niedermayer. Dodává, že u dalších baterií – jako právě těch do mobilů – platí, že aktuální vyšší cena surovin potřebný impulz spolu s regulací vytvoří i tam.

Kromě snížení dopadu baterií na životní prostředí a zvýšení autonomie EU mají nová pravidla za cíl zlepšit právě fungování vnitřního trhu s bateriemi a vytvořit ho konkurenceschopným skrze společné požadavky na bezpečnost, udržitelnost a označování. To navíc umožní výrobcům se na trhu lépe orientovat.

Podle italského poslance Achilla Variatiho, jenž je zpravodajem této legislativy v europarlamentu, je přístup EU dobrý jak pro životní prostředí, tak pro ekonomiku. „Naším celkovým cílem je vybudovat silnější recyklační průmysl EU, zejména pro lithium, a konkurenceschopný průmyslový sektor jako celek, který je v nadcházejících desetiletích zásadní pro energetickou transformaci našeho kontinentu a strategickou auto­nomii. Tato opatření by se mohla stát měřítkem pro celý globální trh s bateriemi,“ prohlásil Ital.

Europoslanec Niedermayer to vidí podobně. Evropa v tom podle něj hraje velkou roli hned ze dvou důvodů. „EU reprezentuje zřejmě nejvíce ucelený přístup k zajištění udržitelnější ekonomiky a společnosti. Druhým vysoce pragmatickým důvodem je zmíněný omezený přístup k mnoha surovinám, který posílila ruská agrese na Ukrajině,“ uvedl pro týdeník Euro. Máme tedy dobrý důvod se nebát a promyšleně, na základě kvalitních analýz a dopadových studií tvořit tyto standardy, jež bude zřejmě postupně přebírat mnoho zemí.“

Nové nařízení o bateriích zatím sice není mezi mediálně nejsledovanějšími „ozeleňujícími“ návrhy jako třeba ty z balíčku Fit for 55, rozhodně ale patří k zásadním v rámci evropské snahy docílit klimatické neutrality do roku 2050. Kvalitní baterie, které jsou bezpečné a dlouho vydrží, jsou základem čisté mobility a mnoha dalších průmyslových odvětví. Baterie v mobilech jsou sice menší, je jich ale nepoměrně více. K nalezení shody navíc došlo pod taktovkou českého předsednictví. Evropský parlament by měl návrh odhlasovat během únorového plenárního zasedání ve Štrasburku.