Západ zbrojí ostošest

Jak kdysi prohlásil slavný pruský vojevůdce a vojenský teoretik Carl von Clausewitz: „Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.“ A stejně jako politici, profitují na jakékoli válce nejvíce obchodníci, konkrétněji zbrojařské firmy. Nejinak je tomu i nyní, během ruské agrese proti Ukrajině, kdy ruské, ukrajinské, ale i západní zbrojovky zažívají byznysové „žně“.

Ruku v ruce s jejich zisky roste též jejich tržní cena, což dokazují nedávno zveřejněná čísla. Například hodnota akcií německé firmy Rheinmetall v období od února 2022 do téhož měsíce letošního roku stoupla o závratných 315 pro­cent, britské BAE Systems o 105 procent, francouzské Thales o 59 procent a amerických společností Northrop Grumman a Lockheed Martin (jež mimo jiné Česku prodá letouny F-35) o 18 procent, respektive 10 procent.

„Začalo nové desetiletí bezpečnostní politiky. Za této situace jsme v Rheinmetallu vděční, že můžeme rozhodujícím způsobem přispět k obnovení schopnosti obrany naší země. Nešetříme úsilím, abychom splnili tento úkol národního významu. Masivně investujeme, stavíme nové závody a výrazně zvyšujeme počet zaměstnanců,“ uvedl v březnu Armin Papperger, CEO Rheinmetallu, koncernu, který vyrábí i tanky Leopard. Tržby za loňský rok u něj dosáhly 7,18 miliardy eur (178 miliard korun), ale pro rok 2026 odhadují postupný nárůst tržeb až na cifry kolem 13 až 14 miliard korun, což již překračuje téměř astronomických 347 miliard korun.

Probuzení ze sna. I v Česku

Daří se též největšímu průmyslově-technologickému konglomerátu zaměřenému na výrobu zbraní a munice v České republice a na Slovensku. Holding CSG neboli Czechoslovak Group po úspěšném roce 2022, kdy hlásil meziroční nárůst tržeb o 73 procent na 25 miliard korun a EBITDA (tedy zisk před započtením úroků, daní a odpisů) na 7,4 miliardy korun, loni vykázal rekordní výsledky hospodaření. Tržby skupiny CSG se opět zvýšily, a to o dalších 71 procent na téměř 42 miliard korun. Ukazatel EBITDA dosáhl částky více než 10,5 miliard, čistý zisk potom asi pěti miliard korun. Výsledky za poslední tři roky výrazně rostou.

Za tímto skokovým zvýšením stojí kombinovaná poptávka po zbrojních produktech jak ze strany Ukrajiny (často nikoli přímo, ale prostřednictvím západních států, které jí poskytují finanční i materiální pomoc proti vojensky silnějšímu Rusku), tak zemí Severoatlantické aliance. Mnoho členů NATO – a Česko je toho zářným příkladem – totiž žilo dlouhé roky v domnění, že jim žádný velký konvenční konflikt vlastně nehrozí, a teprve ruská invaze na Ukrajinu je vrátila od „stavění vzdušných zámků“ zpět do (tvrdé) reality.

Každopádně se nyní na globálním trhu sešly ve stejný okamžik ukrajinské a také alianční požadavky, na což západní zbrojní průmysl nebyl vůbec připraven. Sice dokázal naplňovat skromné mírové potřeby svých zemí i zahraničních zákazníků, ovšem na masovou produkci neměl potřebné kapacity, ba ani suroviny – ty se navíc často do Evropy i USA dovážejí z Číny, která se v současné situaci pragmaticky nerozpakuje zásobovat i Rusko. Západní zbrojařské podniky tudíž začaly urychleně rozšiřovat své provozy, nabírat zaměstnance, a dokonce už i zapojovat do plánování umělou inteligenci (AI), aby dokázaly výrazněji na­výšit výrobní tempo.

Javeliny coby ikonické zbraně

Jako dobrý příklad lze uvést americkou korporaci Lockheed Martin, která letos v únoru informovala, že přechází na takzvaný program 1LMX, což je zkratka, respektive krycí pojem pro „mis­sion-driven business and digital transformation“, tedy transformaci zaměřenou na plnění výrobních úkolů a digitalizaci. Iniciativa 1LMX byla implementována s pomocí starších dat o produkci a jejich analýzy a simulace pokročilou AI, což vedlo ke zlepšení v oblasti produktivity práce a celého produkčního procesu. Stejně tak začal koncern Lockheed Martin nakupovat potřebné suroviny a komponenty s dostatečně dlouhým předstihem (před konfliktem na Ukrajině bylo totiž standardní pořizovat potřebné materiály až těsně před začátkem výroby), aby se snížily prostoje v případě prodlev v jejich dodávkách.

Příklad? Díky iniciativě 1LMX se podařilo zkrátit dobu potřebnou k výrobě jednoho kusu protitankové řízené střely Javelin o půl hodiny, což v případě plánovaného výrobního tempa a počtu kusů virtuálně ušetří až tři měsíce práce. A to se ve válce rozhodně počítá.

Javeliny se – především zpočátku rusko-ukrajinské války – staly ikonickou zbraní spolehlivě likvidující ruskou obrněnou techniku. Zatímco ještě v roce 2022 se vyrábělo okolo 2 100 takových střel ročně, loni s pomocí programu 1LMX stouplo tempo téměř o 15 procent na 2 400 kusů a do konce roku 2026 má i díky nákupu nových výrobních strojů produkce dosáhnout až na 3 960 kusů za rok. Tyto cifry se mohou zdát poměrně vysoké, ovšem je nutné si uvědomit, že jen do letošního 24. dubna (kdy Pentagon uveřejnil poslední oficiální údaje) bylo přes 10 tisíc javelinů z amerických vojenských skladů předáno ukrajinským pozemním silám. Pouhé doplnění spotřebovaných zásob (!) americké armády tedy potrvá několik let, aniž by se do toho započítávala další válečná spotřeba či jiné objednávky ze zahraničí.

„Společnost Lockheed Martin je i nadále odhodlána zvyšovat výrobu vysoce žádaných systémů, jako jsou zbraně HIMARS, Javelin, GMLRS, PAC-3 a další. Pro letošek míříme k navýšení produkce javelinů a ke zdvojnásobení výroby systémů HIMARS. Zásluhou digitální transformace reagujeme na zvyšující se poptávku,“ uvedl v únoru CEO Frank St. John.

Klíčové raketomety HIMARS

Kromě střel Javelin se na Ukrajině další velmi účinnou zbraní staly právě zmíněné americké raketometné komplety M142 HIMARS a M270 MLRS využívající především řízených střel GMLRS s dosahem 70 kilometrů. Američané do dneška darovali Kyjevu z vlastního arzenálu 39 systémů HIMARS. I proto podepsal Pentagon v prosinci 2022 se zbrojovkou Lockheed Martin kontrakt v hodnotě asi 431 milionů dolarů (9,9 miliardy korun), aby vyrobila blíže neupřesněné množství dodatečných raketometů, jež by tyto HIMARS nahradily.

Zatímco před ruskou agresí dokázala továrna z koncernu Lockheed Martin, nacházející se v Camdenu ve státě Arkansas, vyprodukovat pouze 48 salvových raketometů HIMARS ročně, dnes se zásluhou optimalizace výrobního procesu podařilo zvednout rychlost produkce na 60 kusů za rok. Od konce letošního roku má už z výrobní linky ročně sjíždět dokonce až 96 v boji ověřených setů HIMARS. Co se týče munice pro raketomety MLRS/HIMARS, předválečnou produkci asi pěti tisíc řízených střel GMLRS ročně chce Lockheed Martin (ve spolupráci se společností Aerojet Rocketdyne, jež pro ně vyrábí potřebné motory) postupně zvýšit na více než 10 tisíc raket letos a 14 tisíc v roce 2025. To už bude téměř trojnásobek.

Jedním z klíčových prvků ukrajinské protiletadlové a protiraketové obrany se stal systém Patriot, který k tamním vojskům dorazil loni v dubnu a ihned se zapojil do obrany hlavního města Kyjeva před útoky ruskými řízenými střelami – a to včetně kremelskou propagandou vychvalovaných hypersonických raket Kinžal. Přes veškeré dosažené úspěchy je však největším problémem velmi omezený počet patriotů v ukrajinské výzbroji, takže armáda musí prioritizovat, kde budou jednotlivé komplety nasazeny – zda k obraně hlavního města, klíčové infrastruktury v zázemí, nebo svých vojsk na měnící se frontě. Dalším omezujícím faktorem pro jejich použití je také tenčící se zásoba k nim dodané munice (opět šlo hlavně o skladové zásoby, a to z arzenálu Spojených států, Německa a Nizozemska). Kolos jménem Lockheed Martin až do roku 2022 vyráběl 500 kusů příslušných raket ročně, převážně pak pro potřeby náhrady starších typů střel (jež se užívaly k výcviku). Loni se podařilo zvýšit toto množství o 50 raket a od konce roku 2026 se má vyrábět až 650 střel ročně (pro systémy Patriot).

Zaostávání v produkci munice

Americká armáda zadala ve druhé polovině září 2023 i tři nové zakázky v hodnotě 1,5 miliardy dolarů na zvýšení výrobní kapacity a zásob dělostřelecké munice ráže 155 mm. Tím chce Pentagon do konce příštího roku dosáhnout svého cíle, jakým je vyrábět na 100 tisíc dělostřeleckých nábojů měsíčně. Pro srovnání: před 24. únorem 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, se v USA vyrábělo měsíčně okolo 14 400 kusů dělostřelecké munice.

Jejich produkci budou mít na starost domácí společnosti (nebo americké pobočky zahraničních zbrojovek) BAE Ordnance Systems, Security Signals, Action Manufacturing Company, General Dynamics Ordnance and Tactical Sys­tems, Day & Zimmerman, American Ordnance a Armtec. Z kapacitních důvodů se ovšem také zapojí zahraniční firmy – a to polská NitroChem, Solar Industries India a rovněž kanadská IMT Defence.

K říjnu loňského roku dosáhlo výrob­ní tempo dělostřelecké munice v USA 28 tisíc nábojů ráže 155 mm měsíčně, což je stále hodně daleko za vytyčeným cílem. Současné kapacity nestačí, a proto se momentálně stavějí další tři muniční továrny – v Texasu, v Arkansasu a Kansasu. Po jejich dokončení se má rapidně zvýšit rychlost produkce, a to na zhruba 37 tisíc dělostřeleckých nábojů za měsíc v dubnu a avizovaných 60 tisíc v letošním říjnu.

Nezaostávají ani evropské zbrojovky. Německá společnost Rheinmetall v minulých letech postupně na burze skoupila akcie jiných výrobců dělostřeleckých systémů a munice, a tím je získala do svého portfolia. Šlo především o jihoafrický Denel (dnes Rheinmetall Denel) a španělský Expal Systems (nyní Rheinmetall Expal Munitions), což ji dostalo mezi světové „hráče“ v této oblasti. Už v letech 2022 až 2023 dodával Rheinmetall na Ukrajinu své náboje ráže 155 mm (například loni v říjnu 2023 bylo objednáno 100 tisíc kusů) a nejinak tomu je i v současnosti. Rheinmetall proto plánuje ještě během letoška masivní zvýšení výrobní kapacity munice ve svých závodech v Německu, ve Španělsku, v Jižní Africe a Austrálii, čímž roční produkce naroste na přibližně 700 tisíc dělostřeleckých nábojů. A od roku 2027 už chce tato firma dodávat na trh milion kusů dělostřelecké munice za rok.

Potřeba munice je evidentní. Tak­zvanou českou iniciativu v rychlém pořízení střeliva pro ukrajinskou stranu pochválili představitelé řady aliančních zemí. „Jsem rád, že v tuto chvíli se k naší iniciativě připojilo již asi dvacet zemí – od Kanady, Německa a Nizozemska až po Polsko. Díky nim můžeme nyní poskytnout 500 tisíc kusů dělostřelecké munice,“ uvedl při dubnové návštěvě USA český premiér Petr Fiala. „Neexistuje žádný důvod, proč bychom v příštích dvanácti měsících nemohli dodat další milion kusů,“ doplnil Fiala ve Washingtonu.

Střelivo, jehož není dost

Rovněž Norsko a Finsko, jedni z největších výrobců střeliva v Evropě, dlouho­době pomáhají ukrajinské armádě. Munice se na severu Evropy vyrábí u společnosti Nammo AS, přičemž nejznámější jsou její pobočky v norském Raufossu, švédské Karlskoze a finské Sastamale. Björn Andersson, náměstek generálního ředitele společnosti Nammo, letos v únoru pro švédská média potvrdil snahu společnosti zdvojnásobit do konce roku výrobu dělostřelecké munice ráže 155 mm. Kvůli tomuto ambicióznímu cíli již přešla továrna v Karlskoze na nepřetržitý, celotýdenní a pětisměnný provoz. Stejně tak svůj objem produkce hodlá zvýšit na pětinásobek i pobočka Nammo Lapua ve městě Sastamala, která vyrábí dělostřelecké a minometné náboje. Plánuje se také stavba nové továrny, kterou by měla částečně financovat finská a norská vláda (v Nammo AS má poloviční podíl norské ministerstvo průmyslu, obchodu a rybolovu, zbývajících 50 procent akcií vlastní finská firma Patria Oyj).

Také Česko a Slovensko patří k evropské špičce v muniční výrobě. Ta se uskutečňuje především prostřednictvím společností STV Group a MSM Group (vlastněná holdingem CSG). Kupříkladu STV Group v minulém roce uvedla ve svém areálu v Poličce do provozu novou linku na plnění velkorážových střel trhavinou, která má kapacitu 56 až 150 tisíc kusů dělostřelecké munice ročně (v kalibrech od 81 do 155 mm). Plán STV Group pro letošek je stanoven na 120 tisíc hotových nábojů, tedy dvojnásobek oproti loňsku. A válka na východě Evropy, která trvá již přes dva roky, evidentně nekončí. Západ se probudil, zbrojí ostošest.

Autor je bývalý voják a zástupce šéfredaktora odborného magazínu ATM