Zásadní jsou rozhodovací algoritmy

Je společnost připravená na provoz autonomních automobilů?
Domnívám se, že nás čeká ještě dlouhá cesta. A nemůžeme mluvit jen o pozitivech, ale musíme otevírat i nepříjemná témata a diskutovat o nich. Stejně jako my, řidiči konvenčních vozidel, se bude autonomní auto dostávat do situací, které nebudou mít dobré řešení. Třeba jestli auto v kritické situaci zabije svou posádku, nebo lidi čekající na zastávce tramvaje. A teď si k tomu představte palcové titulky, že autonomní auto zabilo několik lidí, to strašně podkope důvěru v autonomní mobilitu, zatímco když se to samé stane řidiči konvenčního auta, pak si jenom řekneme, že je to blbec, který neumí jezdit a způsobil tragédii; technologii zkrátka neodpustíme vůbec nic.

Jak se ve výzkumech lidé stavějí k tomu, že si auto bude umět vybrat, kdo přežije?
Je z nich patrný dvojí metr našeho pohledu na kruciální otázku, koho zabít. Pokud se musí lidé rozhodnout jen jako přihlížející, jsou velmi altruističtí a kloní se k tomu, že auto si musí vybrat menší počet obětí a raději obětovat svou posádku. Jakmile se jich to ale týká a byli by v pozici posádky auta, pak jde altruismus stranou a už se spíše kloní k tomu, že auto musí nejprve chránit svou posádku, až pak řešit okolí. Neexistuje správný přístup, etické otázky řeší celý svět a každý trochu po svém. V případě dopravních nehod se třeba hovoří o možnosti, kdy auto bude dávat navenek najevo, jakým algoritmem se řídí, tedy zda majitel bude spíše altruista, nebo spíše sobec. Sám jsem zvědavý, jaký přístup nakonec převládne, a budeme se k němu všichni snažit přiblížit.

Na jaké oblasti se teď zaměřuje vývoj v autonomních automobilech?
Technologicky se teď řeší například zdokonalování senzorů a čidel, algoritmů pro rozpoznávání obrazu, aby auto spolehlivě dokázalo „vidět“ kolem sebe, komunikace mezi vozidly a komunikace s dopravní infrastrukturou poskytující informace o dopravním značení například z proměnných dopravních značek, o aktuální dopravní situaci nebo o stavu světelné křižovatky. Zásadní oblastí vývoje jsou rozhodovací algoritmy, které dokážou zpracovat obrovské množství dat ze senzorů i přijaté z okolních systémů v reálném čase a ještě se správně rozhodnout, a navíc spolehlivě.
Algoritmy se postupně s novými situacemi učí, takže budeme muset také vyřešit, jak tyto znalosti distribuovat mezi vozidly, aby úroveň jejich znalostí byla u všech aut podobná. Je to jednoduché, auto, které najezdí ročně 60 tisíc kilometrů po celé Evropě, zažije více krizových situací než auto, se kterým jeho majitel jezdí na nákup a jednou za týden na chalupu za Prahou, proto musíme potřebné informace poskytovat.

Všichni se zabývají autonomními vozidly na silnicích, ale bez většího povšimnutí už ve světě jezdí autonomní vlaky, metra a další kolejová vozidla. Proč je provoz na železnici ve své autonomii řízení o tolik dál?
Kolejová doprava má zásadní výhodu, a tou jsou právě koleje, které metro i vlak směrově vedou, takže je pak méně možností, jak se mohou chovat. Navíc provoz na železnici i v metru je řízený zabezpečovacími systémy, rozhodovací algoritmy tak mohou být jednodušší než u aut, kde je potenciálních situací, jež mohou nastat, řádově víc.
U tramvají je situace komplikovanější, protože jsou součástí silničního provozu, a tudíž se musejí vypořádat s mnohem více problémy. V metru není vlak bez strojvedoucího nic nového, můžeme zmínit například linku 14 pařížského metra, jezdící už od roku 1998. Je to vyhledávaná atrakce turistů, kteří si rádi sedají úplně dopředu, aby měli výhled, jaký má běžně strojvedoucí. I v Praze umí jezdit metro na lince C do velké míry bez zásahu obsluhy, strojvedoucí je však stále v kabině a řeší veškeré situace, s nimiž si stroj neumí poradit, nebo může řízení převzít úplně.

Kdy se podle vás svezeme autonomními auty v Česku po našich silnicích?
Pokud se budeme bavit o svezení prototypy, které budou plně funkční a budou moct do provozu, pak je horizont celkem krátký, řádově pět let. Ale pokud se budeme chtít svézt plně autonomním, komerčně vyráběným vozidlem, které bude navíc odpovídat právní i technické regulaci, tam si počkáme mnohem déle, odhaduji i 10 až 15 let. Investice automobilek do vývoje, a tedy i rychlost, jakou se autonomní auta dostanou do prodeje, budou hodně závislé na očekávané poptávce zákazníků. Osobně si myslím, že celý rozvoj bude probíhat evolučně, postupně budeme předávat víc a víc funkcí řízení do rukou počítače, protože to pro nás bude pohodlnější. A začne to na dálnicích, které jsou směrově oddělené, a provoz se tam dá celkem předvídat. Takže si sedneme v Praze do auta, pustíme autopilota, vypneme ho v Brně a převezmeme si řízení.