Zastavit stroj dluhů

Nový kabinet Petra Fialy nejprve seškrtal rozpočtový schodek minulé vlády, aby splnil slib, že se bude chovat odpovědně. Bylo kvůli tomu rozpočtové provizo­rium. Šlo se na dřeň, takže se škrtla miliarda na slevy na jízdné pro studenty a důchodce i další dost bagatelní položky. Vláda zvýšila příjmy, a tak schodek spadnul pod tři sta miliard. Pak ale přišla válka, naplno dopadla inflace a energetická krize a vše je jinak.

Vláda upravovala letošní schodek, přidávala pomoc jedněm a zase druhým, měnila příjmy a výdaje, až se zastavila na schodku 375 miliard korun. Po celoroční práci se tedy dostala prakticky na stejné dluhové číslo jako předchozí kabinet, jehož činnost pětikoalice chtěla vylepšovat. ANO a ČSSD schvalovaly rozpočet s deficitem 377 miliard. Veškerá slibovaná úspora tedy dnes činí dvě miliardy korun.

Jistě není lehké dělat ekonomicky odpovědnou politiku v době, kdy je Evropa pod tlakem ruského energetického vydírání. Vlády jsou tu ale od toho, aby se s takovými situacemi vyrovnaly, na pohodové provozní spravování země máme úředníky. Fialova vláda má navíc tu nevýhodu, že celá pětikoalice v čele s ODS před volbami mluvila o snižování daní a výdajů a o ekonomické kompetenci, kterou bude třeba využít ke konsolidaci rozpočtů. Nic z toho se neděje ani v náznacích, přestože ekonomická krize, jež se blíží, není dána jen ruskou válkou na Ukrajině, ale z velké části i rozpínavou fiskální politikou Babiše a spol., v níž se pod tlakem událostí pokračuje dál.

Když na liknavost kabinetu v rozpočtové politice reagují ostře i konzervativní matadoři, jakými jsou expremiér za ODS Mirek Topolánek či bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, je něco v nepořádku. Kritika od opozičního hnutí ANO, jež rozhazovalo veřejné peníze čtyři roky, je směšně licoměrná, když se však do „vlastní vlády“ pouští její ideově spříznění prominentní voliči, je to na pováženou.

Bohužel změny se čekat nedají, v oficiál­ních vládních prognózách vidět nejsou. Tempo růstu schodku bude jistě závislé i na vnějších okolnostech, vláda ale nemá jasno, jak státní finance uvést do relativní rovnováhy; dokonce ani v tom, jak se postavit recesi, která už přichází.

A protože v roce 2024 již začne předvolební kampaň, šetřit se z politických důvodů hned tak nebude. Stroj dluhů ovšem zrychluje automaticky tak, jak je dnes nastaven – tedy k 50 a za dva roky už k 60 procentům HDP.

Možná to opravdu nejde jinak a šetření teď není na místě, složitost ekonomické politiky v době války a stagflace je enormní. Pak by ale nebylo od věci na čas vyřadit z provozu vlastní ideologické pravdy, podle nichž se politici nedokážou řídit. Nedá-li se na ideologii spolehnout a prakticky se o ni opřít, je k ničemu. Čistější by byl manažerský přístup a na „starou dobrou hodnotovou hospodářskou politiku“ počkat, až bude po válce. Stroj na dluh se ozve sám, až půjde do tuhého.