Zbrojení na války budoucnosti

Před třemi lety si to nad jedním britským letištěm svištěly maličké robotické drony, jimž sekundovali pozemní roboti na kolečkách. Dohromady měli snímat a monitorovat dění, hypotetickou bojovou situaci… Šlo o součást výzkumného projektu EuroSWARM, který měl vyzkoušet spolupráci autonomních přístrojů v akci. To, jak by se vedly války budoucnosti.

Evropská unie se tehdy rozhodla, že podobnými investicemi výrazně posílí svůj stagnující obranný výzkum, do něhož chtěla do roku 2027 poslat čtyři miliar­dy eur. Ne moc.

Přesto se napříč Evropou objevili kritici a aktivisté, kteří se ptali, nač potřebujeme vojenské bádání. Jedna z iniciativ, Researchers for Peace (Vědci za mír), uspořádala petici s více než tisícem podpisů proti vzniku takto zaměřeného fondu a přes šedesát univerzit v Německu dokonce podepsalo dobrovolná přiznání, že se nebudou na vojenském výzkumu podílet.

Brzké ráno 24. února 2022 a ruská agrese změnily svět – i pohled na evropskou bezpečnost a výdaje na zbrojení. Do tří měsíců po ruské invazi ohlásily evropské země v souhrnu svůj plán navýšit o zhruba 200 miliard eur (skoro 4,9 bilionu korun) své obranné rozpočty, ideálně do nejmodernějších zařízení a částečně i do vývoje nových, včetně dronů či umělé inteligence (AI).

„Inovace jsou klíčem k rozvoji našich bojových schopností,“ uvedla Evropská komise v květnu. A vojenský výzkum přestal být, doslova „ze dne na den“, sprostým pojmem, nad kterým se četní politici i vědci ušklíbali. „Ruská invaze byla tím budíčkem,“ řekl magazínu Nature analytik Frans Kleyheeg, jenž řídí nizozemskou alianci obranného výzkumu.

Kontinent, jenž přípravu zaspal

Přestože posílení této odnože aplikovaného výzkumu EU plánovala už v minulých letech, Putinova agresivita věci zrychlila. V avizovaném fondu s názvem European Defence Fund (EDF), který formálně vznikl v roce 2017, přibývá výzev k řešení. Například letos v červenci byly oznámeny první granty ve výši 1,2 miliardy eur (skoro 30 miliard korun), přičemž jedním z projektů je vývoj solárně poháněných vzdušných plavidel, pseudosatelitů, jež mají plout ve výšce dvaceti kilometrů nad bojišti a přinášet ty nejpřesnější údaje vojákům.

Sliby navyšování peněz na obranu nejsou žádnou novinkou. Spojenci Česko opakovaně vyzývali, ať zvýší armádní výdaje. Propíše se nyní unijní rétorika a proklamace do reality, do posílení vojenského bádání? „Tohle je spíše politická otázka. Všichni evropští členové NATO deklarovali, že navýší své obranné rozpočty, ale to ještě neznamená, že zároveň s tím navýší i financování vojenského výzkumu. Dobře je to vidět na avizovaném nákupu letounů F-35 Lightning II z USA. Pro jejich nákup se již dříve rozhodly Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Dánsko a Norsko, v roce 2020 tento letoun vybralo pro své ozbrojené síly Polsko a letos Německo i Česko. Všechny zmíněné státy daly tomuto typu přednost před dalšími nákupy evropských strojů Eurofighter Typhoon či na jeho akvizici nikdy nepřistoupily,“ řekl týdeníku Euro vojenský expert Dušan Rovenský, zástupce šéfredaktora odborného magazínu ATM.

„Zatímco americký F-35 je letounem takzvaně páté generace, evropský Typhoon je o generaci pozadu a starý kontinent teprve začíná vývoj letadel nové generace. A tak zatímco Evropa teprve plánuje, USA už patnáct let prodávají… Dohnat tento technologický náskok by – i při výrazném navýšení finančních prostředků v rámci EU na vojenský výzkum – trvalo celá desetiletí,“ doplňuje Rovenský.

Jeho slova potvrzují i tvrdá data. Podle analýzy vědeckého časopisu Nature vynakládaly Spojené státy v roce 2020 na vojenský výzkum a vývoj přibližně 80 miliard dolarů (přes dva biliony korun), kdežto Evropská unie pouhou „desítku“; rozdíl je tedy nejméně osminásobný (!), a to bez „započtení“ úplně jiného přístupu k tématu i tradicím průmyslové spolupráce s armádou, letectvem či námořnictvem. Navíc Američané mají specializovanou agenturu DARPA, tedy prodlouženou armádní ruku k převratným sci-fi výzkumným námětům, jako jsou robotické muly či psi, mozkové implantáty, neurologické sítě, biomechanická protetika, autonomní vozidla, minidrony pro urbánní boje a podobně.

Tato DARPA, která vznikla už roku 1958 jako ARPA, zadává formou malých – parciál­ních – grantů zakázky i špičkovým americkým univerzitám, jako jsou MIT, Caltech nebo Carnegie Mellon, kde vědci a mladí doktorandi řeší výzkumné problémy, jež vedou až k velikým armádním projektům. Také v Česku měly některé výzkumné skupiny k podobným tématům blízko: před dekádou americké granty podpořily bádání v oboru strojového vnímání na ČVUT či informatiky na Masarykově univerzitě.

Skromným premiantem je Francie

Jak je z dat i kontextu zřejmé, v porovnání s Američany je Evropa výzkumnou „Popelkou v maskáčích“. V uplynulých letech pak nejvíc peněz do armádního R&D, jak se v angličtině zkracuje výzkum a vývoj, investovala Francie – v roce 2020 to bylo přes pět miliard eur –, za kterou velmi výrazně zaostávají Německo a Velká Británie. Není to zkrátka žádná sláva.

„Nemusíme si ani za příklad brát tak sofistikovanou techniku, jako jsou zmíněné moderní letouny. Stačí se podívat na fakt, že od konce studené války Francie ztratila schopnost vyvíjet a vyrábět tak jednoduché zbraně, jako jsou útočné pušky, základní zbraně pěšáků! Od konce sedmdesátých let 20. století byla francouzská armáda vyzbrojena puškami FAMAS, avšak za více než čtyřicet let nedokázala vyvinout jejich adekvátní náhradu a v roce 2016 si vybrala jako nástupce již zastaralého typu útočnou pušku HK416 od německého výrobce Heckler & Koch. Francie – jaderná velmoc – tím ztratila schopnost prostřednictvím vlastního zbrojního průmyslu vyrábět tak základní položku, jakou je automatická ruční zbraň. Kdo by to býval před sto, ale i padesáti lety řekl, že Francouzi nedokážou vyrábět pušky a budou je pořizovat od Němců,“ upozorňuje Rovenský, jenž má zkušenosti z řady vojenských misí v zahraničí.

Poté, co už se více než půl roku bojuje o Ukrajinu, zpohodlnělá Evropa zjišťuje, že moderní zbraně jsou cestou, jak ubránit svobodu a životy. Že moderní technika, jako jsou například mobilní raketomety HIMARS, navigační systémy nebo chytré pěchotní zbraně, má převahu nad četnými hordami hůře vyzbrojených a mizerně vedených vojáků v zastaralých tancích.

Společně pro lepší obranu

„Evropská unie byla mírovým projektem – obchodu, prosperity, míru,“ říká Frédéric Mauro, odborník na evropský obranný výzkum z pařížského strategického institutu IRIS. Vojenský výzkum byl jen na jednotlivých státech, jejich vůli. Situace se pozvolna začala měnit po ruské anexi Krymu; v roce 2017 se obranný výzkumný fond objevil na papíře. „Evropané byli jako mírní pojídači salátku, kteří si povšimli, že jsou kolem nich masožravci,“ dodává Mauro.

Například ve stěžejním unijním dotačním programu Horizon Europe na vědu, z něhož se platí třeba i superprestižní granty Evropské výzkumné rady (ERC), je vojenský či obranný výzkum výslovně vyňat. Pro srovnání: zatímco v letech 2021 až 2027 bude v tomto Horizonu pro vědce základního a aplikovaného výzkumu k mání astronomických 95 miliard eur, tak v témže období si avizovaný fond EDF má sáhnout na 7,9 miliardy – na samotný výzkum je určeno 2,8 miliardy, zbytek na vývoj či prototypy technologií určené pro budoucí bojiště. Co je podstatné: na peníze si mohou sáhnout jen mezinárodní kolaborativní projekty firem, resortních výzkumných organizací či univerzit, jež ale v tomto výzkumu nebudou hlavními hráči – podle analýzy Nature v první letošní výzvě tvořily pouze osm procent příjemců.

Na lepší synergie, jak se manažersky říkává, cílí i další aktivita. Jde o inovační akcelerátor DIANA, který má členským státům NATO pomoct v zavádění moderních výdobytků, jako jsou systémy umělé inteligence, pokročilé materiá­lové vědy nebo biotechnologie, do běžné výzbroje. Akcelerátor má zahrnovat síť deseti poboček včetně zapojení vysokých škol. A své projekty mají i jednotlivé země. Postbrexitová Velká Británie vzhlíží k vlastní stíhačce šesté generace Tempest (pracují na ní koncerny BAE i Rolls-Royce) a ministerstvo obrany rozvíjí celý koncept Future Soldier, vojáků budoucnosti, kteří mají díky robotickým pomocníkům, AI, rozšířené realitě i superzbraním lépe bránit Britské ostrovy a celý svobodný svět.

Autonomní zbraně? Už brzy

Kdo sleduje odborná zbrojařská periodika, jako je například Jane’s Defence Weekly, dobře ví, jakým směrem budoucí armády míří. Hodně se mluví o maličkých až hmyzích minidronech s kamerami pro boj v urbánních oblastech, o přesných i zvukových zbraních či autonomních strojích na zemi, ve vzduchu, ve vodě i pod vodou – mají už své rozličné typové zkratky.

Kde a v čem lze očekávat nejrychlejší vývoj? „Pochopitelně čím jednodušší technologie, tím rychlejší vývoj. Malé bezpilot­ní letouny – nebo jak se zjednodušeně říká drony – jsou určitě konstrukčně jednodušší než nadzvukové bojové letouny pilotované lidskou posádkou. Nemusí se řešit podpora života pilotů, vyspělá avionika a plno dalších nesmírně finančně nákladných záležitostí. Proto se jejich vývoji mohou věnovat i země, které nemají špičkový letecký průmysl. A s tím, jak se na bojišti ve stále větší míře začínají objevovat průzkumné a bojové drony i jejich ,sebevražedné‘ verze – odborně se jim říká ,vyčkávací munice‘ –, bude se stále větší pozornost věnovat obraně před nimi. Takže vývoj protidronových zbraní bude mít v příštích letech určitě stejnou dynamiku, jako má vývoj dronů,“ míní Rovenský.

Intenzivně probíhá i vývoj logistických a bojových pozemních bezposádkových prostředků (Unmanned Ground Vehicle, UGV), jež znají i laici z ohromujících videí firem typu Boston Dynamics, jež poslední dekádu vyvíjejí chodící muly, běhající robopsy, ale též dvounohé roboty, kteří už umějí skákat přes překážky jako živí…

Dušan Rovenský říká: „Nejdále jsou v tomto směru Spojené státy americké a Izrael, které už experimentují s celými malými jednotkami do úrovně roty složených z UGV a vozidel, jež mají lidskou osádku. Zjišťují, jaké jsou výhody a jaké úkoly budou moct takové jednotky plnit. Ostatně v přímém boji se už UGV objevily, a sice ruské stroje Uran-9 v Sýrii, ale prý si nevedly příliš dobře, což ostatně potvrzuje i fakt, že nebyly nasazeny na Ukrajině. Předpokládám, že průzkumné a logistické čili zásobovací UGV ve válce uvidíme dříve než bojové, a to během příštích deseti let.“

Autor je vědecký novinář, působí na Univerzitě Karlově