Zestátnění ČEZ jako lákadlo

Podle předvolebních slibů ANO se zdá, že už nepovažuje energetiku za podnikatelské odvětví, ale spíše za veřejnou službu, a dle toho hodlá nakládat se společností ČEZ, z níž chce vykoupit 30 procent minoritních akcionářů a plně ji postátnit. Není to novinka. O výkupu 30 procent akcií ČEZ od minoritních vlastníků a jejím postátnění mluví už tři roky a vážně ho zvažovala i končící vláda především kvůli financování dostavby Dukovan. Tu si ČEZ nemohl dovolit, protože by se předlužil. Dokonce se současná vládní koalice pokusila změnit zákon o obchodních společnostech, který by usnadnil rozdělení firmy tím, že by podstatně snížil podíl hlasů, které by pro takový krok měly hlasovat.

Mluvilo se o verzi, kdy by byla plně postátněna výroba ČEZ a distribuce a obchod a obnovitelné zdroje energie (OZE) zůstaly s podílem minoritních akcionářů. K investici do nových Dukovan by pak bylo možné využívat i zisky generované starými jadernými bloky. Hodně tím podráždila minoritní akcionáře už tak rozhořčené windfall daní. Takový krok by však byl v rozporu s mezinárodními standardy, a proto vláda od záměru odstoupila. Nakonec se rozhodla od ČEZ koupit jen dceřinou společnost, která bude Dukovany stavět, a poskytla jí úvěrové financování přes státní rozpočet v celkové výši 420 miliard korun. A vládní koalice nyní kritizuje i to, že její dřívější záměr chce provést Babišovo hnutí.

Otázka minoritních vlastníků

Místopředseda ANO a stínový premiér Karel Havlíček slibuje, že vyvlastní minoritní vlastníky za férovou cenu během 1,5 roku. Říká, že kromě Dukovan je třeba stavět ještě Temelín, malé reaktory a hodně investovat do nových paroplynových elektráren, a tudíž je lepší minoritáře z firmy zcela vykoupit, a tím financování zjednodušit. Že se to tím o trochu prodraží, nedodává. Náklady pro stát budou vysoké, přestože Havlíček tvrdí, že výkup zaplatí ČEZ. Jenže počítá s cenou 250 miliard korun, což by vyčerpalo výpůjční kapacitu ČEZ v době, kdy musí investovat obří prostředky nejen do jádra, ale i do paroplynových elektráren, které mají nahradit odstavované uhelné zdroje.

Jen první naplánovaná fáze přestavby elektrárny Mělník by měla přijít na 50 miliard korun. Desítky miliard musí ČEZ investovat do distribučních sítí a miliardy má stát i výměna turbín v Temelíně a další investice, z čehož by velkou část musel dotovat stát, který by navíc přišel o dividendu, naposledy 20 miliard, protože zisk by byl na splácení dluhu. Skutečnost, že by dluh na výkup minoritářů ČEZ předlužil, odmítá významný menšinový akcionář Michal Šnobr. Ten argumentuje na síti X, že 250 miliard korun je částka, o kterou se ČEZ teoreticky může zadlužit a kdykoli ji vyplatit akcionářům nebo použít na odkup vlastních akcií. Dostal by se tím na běžné zadlužení západních energetik, tedy na poměr čistého dluhu k EBITDA tři až čtyři. Dnes ho má ČEZ 1,5.

Tento krok by podle Šnobra neohrozil budoucí investice do výroby a distribuce. Jednak jaderné bloky financuje stoprocentně stát, a nikoli ČEZ, a pak pro ČEZ není reálné investovat výrazně víc než 50 miliard korun ročně, nepočítaje státem placené jádro. EBITDA ČEZ byla v uplynulých letech více než 130 miliard korun a zdá se, že neklesne pod sto miliard ani v příštích letech. Významnou část investic tak jako tak v budoucnu pokryjí dotace od státu. Šnobr argumentuje i tím, že by minoritní akcionáři mohli uspět se stížností na diskriminující windfall tax u Evropské komise, a stát by pak musel vybrané peníze vracet, minimálně vysoké desítky miliard korun. Jediným řešením je, že vláda minoritáře vykoupí, a nebude, kdo by se soudil.

Zhoubný a drahý nápad

Otázkou zůstává, jak správný je dnešní odhad ceny výkupu. Oněch 250 miliard odpovídá zhruba 1 550 korun za akcii, přičemž aktuální kurz se pohybuje pod třinácti stovkami. To vypadá jako atraktivní nabídka. Jenže na nabídky k odkupu nereagují pozitivně všichni akcionáři, a aby mohl stát tento zbytek vytlačit podle zákona, nesmějí mít dohromady více než desetiprocentní podíl. Jenže za uplynulé zhruba dva roky se vytvořila skupina silných akcionářů kolem Pavla Tykače, která už může disponovat podílem okolo deseti procent, a tudíž drží blokační minoritu a může diktovat cenu. Vláda se s ní bude muset dohodnout.

Nelze vyloučit, že nějaká předběžná dohoda už existuje, když o 250 miliardách mluví Karel Havlíček s takovou jistotou. Byť Andrej Babiš nedávno vtipkoval v podcastu Insider, že by cenu viděl na pěti stech korunách za akcii a miliardáři, kteří akcie drží, by mohli prodávat za polovinu ceny. To se nestane. Otázkou je, k čemu chce Babiš stoprocentní vlastnictví využít. Loni na podzim tvrdil, že kdyby byl ČEZ státní jako v okolních zemích, může být nízká cena elektřiny.

Taková regulace cen, kterou například provozovala léta francouzská EdF, je nejzhoubnější a nejdražší nápad. Karel Havlíček proto dnes mnohem rozumněji tvrdí, že je to pojistka pro případ opakovaní energetické krize z let 2022 a 2023, kdy ceny vylétly natolik, že je stát nemohl kvůli právům minoritářů regulovat. Nyní chce Havlíček snižovat ceny energie namísto regulace zisku ČEZ tím, že stát převezme na sebe poplatky za OZE a větší část distribuce, což přijde státní rozpočet na 50 miliard korun ročně. Těch se ve státní pokladně bude nedostávat, a proto je populistické lákadlo stoprocentně státního ČEZ velké. Zejména, když se nedíváte dál než na konec volebního období.