Zlato ztrácí lesk. Krize nutí investory prodávat

Zlato, které ještě na začátku roku lámalo rekordy a překonalo hranici 5 500 dolarů za unci, během několika týdnů odevzdalo většinu letošních zisků. Jen během pondělí jeho cena klesla o více než 400 dolarů.

Výprodej přišel v reakci na eskalaci napětí mezi Spojenými státy a Íránem. Po ultimátu amerického prezidenta Donalda Trumpa a hrozbách útoků na energetickou infrastrukturu zasáhla panika nejen akciové trhy, ale i tradičně bezpečné aktivum – zlato.

Na začátku krize převažuje potřeba likvidity

Podle Johna Readea z World Gold Council nejde o výjimečný vývoj. „V raných fázích krizí investoři zlato prodávají, aby snížili riziko a získali likviditu,“ vysvětluje. Podobný vzorec byl podle něj patrný i během finanční krize nebo pandemie covidu.

Současný pokles je však výraznější i proto, že zlato předtím prudce rostlo. Faktory, které růst v roce 2025 podporovaly – obavy o dolar, nezávislost americké centrální banky či měnovou politiku USA – nyní ustoupily do pozadí. „Tyto obavy nezmizely, jen byly přehlušeny aktuální geopolitickou situací,“ říká Reade.

Asijské trhy jako hlavní hybatel

Klíčovou roli v aktuálním vývoji hrají podle analytika investoři z Asie. Právě v době otevření tamních trhů dochází k největším cenovým pohybům. „Asijské trhy jsou silněji zasažené energetickou krizí, proto investoři prodávají a snižují expozici napříč aktivy,“ popisuje.

Vyšší volatilitu podle něj podporuje i širší okruh investorů. Vedle tradičních hráčů vstoupily na trh nové skupiny, mimo jiné prostřednictvím burzovně obchodovaných fondů krytých zlatem, s výrazným přílivem kapitálu z Číny a Indie.

Stagflace jako možný obrat

Z krátkodobého hlediska může cenu zlata dále tlačit dolů i chování centrálních bank v rozvíjejících se ekonomikách. Některé z nich, například Ghana nebo Tanzanie, již oznámily prodeje části rezerv. Důvodem je kombinace vysokých cen zlata a klesající zahraniční pomoci, která nutí vlády hledat zdroje financování.

Reade připouští, že podobné úvahy mohou vznikat i jinde, i když konkrétní kroky zatím potvrzeny nejsou. Dlouhodobější výhled však podle něj zůstává pro zlato příznivější.

Rostoucí ceny energií, riziko nedostatku paliv a tlak na inflaci mohou vést k prostředí stagflace – tedy kombinace nízkého růstu a vysoké inflace. „V takovém prostředí se zlatu historicky dařilo, například v 70. letech,“ připomíná.

Zároveň se podle něj postupně proměňuje globální finanční systém. Některé země hledají alternativy k dolarovým platebním mechanismům. Tento trend může v dlouhém horizontu oslabovat dominanci americké měny, nikoli však skokově, ale v horizontu desetiletí.

Jak rychle se zlato vrátí k růstu, tak bude záviset především na vývoji geopolitického napětí, inflace a chování centrálních bank.