Zvýší se podíl velkých podniků

Společnost JTZE se po letošní akvizici skupiny Spearhead CZ a SK stala po­dle výměry druhou největší zemědělskou společností v Česku. Firma, která patří Dušanu Palcrovi ze skupiny J&T, nyní hospodaří na 37 tisících hektarech a má 460 zaměstnanců. Do konce roku má významný minoritní podíl v JTZE odkoupit fond J&T Arch Investments, největší fond kvalifikovaných investorů v československém regionu. „Nikdy nám nešlo o co největší velikost, věříme ale v prosperitu odvětví, a proto jsme se do něj rozhodli investovat,“ říká ředitel JTZE Jan Šimek.

Jsme na farmě Poline u Kolína, která v minulosti vybudovala velké skladovací kapacity. To byl důvod, proč jste si ji vybrali?
Farmu vlastnilo sedm společníků, kteří se kvůli generační obměně rozhodli firmu prodat. My jsme dali nejzajímavější nabídku primárně z hlediska dalšího směřování a rozvoje společnosti. Chceme tady udržet výrobu prasat, chceme zachovat vysokou míru investic a společnost dále rozvíjet. Poline vyzkoušela snad všechny možné plodiny a nám se ten progresivní přístup líbil.

Takže kvůli silu to nebylo?
Silo je důležité, ale není to hlavní. Tím je půda a progresivní přístup zdejších lidí.

Co kromě pšenice JTZE pěstuje?
Ozimé pšenice máme v celé skupině asi 26 procent, pak asi pět procent tvrdé pšenice, to je velmi zajímavá plodina používaná hlavně k výrobě těstovin. Má nižší hektarový výnos než klasická pšenice, ale je o poznání dražší. Pak máme ječmeny, 17 procent řepky, šest procent sóji, slunečnice, cukrovku, mák, kukuřici na siláž jako krmivo a do bioplynek a další plodiny. Na jednom poli máme levanduli, ale je to jen hektar.

Významným partnerem zdejší farmy je ZZN Polabí z Kolína patřící do holdingu Agrofert. Jak se vám spolupracuje?
Poměrně dobře. My od nich odebíráme na různých místech například hnojiva a dodáváme jim část produkce. Není to tak, že by ovládali české zemědělství, to zdaleka ne, protože zemědělce objíždí spousta obchodníků s různými druhy hnojiv. Agrofert často nabízí nejlepší ceny, a proto má tak vysoký podíl na trhu.

Nákupem farem Spearhead na počátku roku jste ztrojnásobili výměru půdy, na níž hospodaříte. To není úplně organický růst. Byla to příležitost, kterou jste si nechtěli nechat ujít?
Spearhead byla a je velmi zajímavá společnost jak z hlediska plodin, ale hlavně z hlediska agronomických postupů, protože se k půdě chovají nadstandardně. Na většině ploch provozuje regenerační a samozřejmě i precizní zemědělství.

V čem to spočívá?
Vytvoří se mapa výnosových potenciálů, která určí, na které části určitých polí by mělo přijít více hnojiva než jinam. Do strojů se pak zadá aplikační mapa určující, kam se bude aplikovat více hnojiva a dalších přípravků, a traktorista pak už jezdí podle ní.

Už JTZE dokončila konsolidaci tak velké akvizice?
Z velké části už proběhla. Propojili jsme všechny ředitele, všichni se znají, tam, kde to je možné, děláme společné nákupy a vyměňujeme si know-how. Některé farmy Spearhead umí velmi dobře pěstovat oves, který teď chceme zkusit v Klatovech, a našli jsme řadu podobných věcí. Takže z velké části jsou obě skupiny integrované. Spearhead jsme také přejmenovali na JTZE Horní Moštěnice a JTZE Slovensko.

Máte jako větší skupina i větší sílu při vyjednávání například se zpracovateli nebo dodavateli hnojiv?
Trochu ano, ale tím, že jsou to všechno komodity, tak ten rozdíl zase není tak velký. Není to tak, že bychom dostali třeba o půlku lepší cenu, mohou to být spíš nižší jednotky procent. Důležité je, že máme vlastní skladovací kapacity, ať už haly, nebo sila.

Jak jsem se díval, JTZE má skladovací kapacity na tři čtvrtiny produkce.
To je pravda, i když na Klatovsku máme jen haly, v nichž můžeme produkci uskladnit na nějakou dobu a pak ji musíme převézt do sil. Na dalších místech máme sila, tam můžeme skladovat až do příští sezony, protože je jedno, jestli se třeba obilí odebere v lednu nebo v červnu. To hraje určitou roli při vyjednávání o ceně, protože nemusíme prodat hned a můžeme počkat.

Pronajímáte část kapacity dalším zemědělcům?
Tady v Poline skladujeme sladovnický ječmen pro společnost Soufflet, která jej dodává do pivovarů.

Sami sladovnický ječmen nepěstujete?
Ano, ječmen pěstujeme zhruba na osmi procentech plochy. Samozřejmě ne vždy je všechen ve sladovnické kvalitě, ale snažíme se, aby byl jeho podíl co nejvyšší, protože je dražší. S jedním pivovarem máme projekt na regenerativní pěstování sladovnického ječmene. To je založeno na šetrném přístupu, bez zbytečných přejezdů mezi poli, na pěstování meziplodin a jejich využití k takzvanému zelenému hnojení, kdy tyto meziplodiny absorbují vzdušný dusík a uhlík a pomáhají zvyšovat úrodnost půdy.

To se ale v zemědělství praktikovalo vždy, nebo ne?
To bych úplně neřekl. Kdybychom porovnali zemědělství dnes a třeba před sto lety, jsem přesvědčený, že dnes máme lepší technologie, lepší výzkum a lépe rozumíme tomu, jak se starat o půdu. Jednak se dnes plodiny střídají častěji než dřív, kdy byla pšenice vlastně jedinou ekonomickou plodinou. Zároveň je výrazně lepší mechanizace. Když půjdete do zemědělského muzea, uvidíte, že pluhy dosáhly třeba jen do deseticentimetrové hloubky a nedocházelo k tak kvalitní přípravě půdy jako dnes.

To je pozoruhodné, protože laik by řekl, že desítky let intenzivního hospodaření a těžká mechanizace půdu spíše poškodily…
Dnešní traktory jsou samozřejmě těžší než dřív, ale váhu rozkládají na větší plochu, protože mají větší kola. Ještě markantnější je to u pásových traktorů. Zde ještě musím zdůraznit důležitou věc. České zemědělství je často srovnáváno se západní Evropou a zbytkem světa. V Česku se v průměru aplikuje výrazně méně chemických ochranných prostředků i průmyslových hnojiv než v západní Evropě. Všechny látky , které se používají, jsou navíc přímo vyrobené anebo vyvinuté v západní Evropě či v USA. Podobně stroje – traktory, které po­užíváme, nebyly vyvinuty pro Česko, ale jsou standardní na Západě.

Ve vašem osevním plánu jsem neviděl brambory. Je zdejší černozemě škoda na pěstování brambor?
Brambory vyžadují pro úspěšné pěstování velmi specifický typ půdy a ani v tak širokém regionu není žádná z našich farem ideální, ale uvažujeme o nich. Jde o těžkou plodinu, protože je ekonomicky velmi nestabilní. Jeden rok z pěti je vynikající a pak jsou čtyři roky špatné.

Myslíte cenou, nebo výnosem?
Obojím. Proto od nich mnoho zemědělců upouští, ale v jednom podniku uvažujeme, že bychom je do osevního plánu zařadili.

Neplánujete si také pořídit vlastní zpracovatelské podniky, jak to dělá Agrofert?
V nejbližší době ne, snad kdyby se naskytla nějaká zajímavá příležitost. Ale rozhodně neuvažujeme, že bychom si postavili třeba mlékárnu na zelené louce. My máme denní produkci asi 35 tisíc litrů mléka v západních Čechách a 40 tisíc na východní Moravě, což je od sebe hodně daleko a nestačí to na efektivní zpracování. Velké německé mlékárny zpracují denně milion i více litrů, těm bychom nemohli konkurovat.

Nebudete stavět nebo kupovat ani mlýny a pekárny?
Momentálně ne. Jsme spokojeni s partnerstvím, které máme s mlýny (například GoodMills) a mlékárnami (například Mlékárna Kunín), kam dodáváme. V Polsku navíc v posledních letech dostali obrovské dotace na stavbu mlýnů, to jsou kapacity, kterým bychom těžko konkurovali.

Jak tedy chcete dál růst?
Další případné akvizice chceme provádět v místech, kde už máme své podniky. Budeme rádi, když se rozšíříme v lokalitách, kde už jsme, ale primární cíl není se rozšiřovat v celém Česku.

Takže se zaměříte i na Slovensko?
Tam jsme kolem Nitry a Farné, to jsou vynikající lokality, nížiny blízko Dunaje, krásná místa. Naší vizí je být dobrým zaměstnavatelem a starat se dobře o naše zaměstnance, dobře se starat o půdu a zhodnocovat vložené prostředky našich majitelů, což je z velké části fond J&T Arch Investments. Tam mohou lidé zjednodušeně řečeno třeba i spořit na důchod.

Ten fond má široké portfolio. Jaký bude letos výnos jeho zemědělské části?
To nelze tak říct. Zatím není možné prostřednictvím tohoto fondu investovat jen do zemědělství, náš podíl na portfoliu jsou asi tři procenta.

Plánujete speciální fond čistě na zemědělství?
Je to jedna z úvah. Fond Arch Investments má podfond J&T Agro a ten se teď v prosinci stane spoluvlastníkem JTZE. Pokud bude zájem lidí o investice do zemědělství, povedeme diskusi o tom, že by se J&T Agro otevřelo. Ale momentálně to tak není.

Jaký je v současnosti akviziční trh v zemědělství?
Bouřlivý. V těchto letech dojde možná k největší koncentraci v odvětví za poslední dobu. Jako odvětví je zemědělství pořád relativně málo koncentrované, největší Agrofert má tři procenta výměry, my máme 0,7 procenta a největších pět podniků má dohromady šest až sedm procent výměry. Těžko najdete odvětví s tak nízkou koncentrací. Teď ale vidíme velké změny ve vlastnictví podniků v souvislosti se změnami v do­tacích.

Co tím myslíte?
Vláda má na jedné straně v programu podporu malých a středních podniků, ale vidíme, že právě ti malí a střední budou teď skoro nejvíce postiženi zavedením takzvané redistributivní platby. Ta jde na prvních 150 hektarů každého podniku nebo zemědělce, ale na takové rozloze pracuje obvykle jen jeden zaměstnanec. Všechny, kdo pracují na větší rozloze, už ten systém poškozuje. Malé firmy například s tisícem hektarů a zhruba deseti zaměstnanci od letoška dostanou méně. U těchto malých firem vidíme obrovskou nervozitu, jejich majitelé je prodávají a skupují je velké firmy.

Mluvili jste o tom s ministerstvem zemědělství?
Ano a jsem rád za snahu současného ministra mluvit s co největším spektrem zemědělců. Podepsal bych jeho větu, že není důležité, jestli ve výsledku obilí vyrábí firma, soukromý zemědělec, malý, střední nebo velký. Ale je důležité, jak přispívá k cílům stanoveným ve společné zemědělské politice – tedy k dobré péči o půdu a udržení produkce v EU. To má také souvislost s celkovou snahou o řešení klimatické změny. Skutečně chceme nadále dovážet plodiny přes polovinu zeměkoule z Austrálie nebo Brazílie?

Redistributivní platba ale má pomoct malým zemědělcům, protože na těch prvních 150 hektarů se platí vyšší dotace než na ten zbytek. Vy říkáte, že je to poškozuje?
Těm úplně nejmenším to pomůže, ale mě na tom mrzí, že podpora je výhradně po­dle počtu hektarů a vůbec nebere do úvahy, kolik podnik zaměstnává lidí. Něco jiného je mít mléčný chov nebo pěstovat nějakou náročnou plodinu, což vyžaduje více lidí, a něco jiného je mít zatravněnou plochu a brát na ni dotace. Mělo by se u toho zohlednit i to, jak kdo hospodaří, třeba rozborem půdy, který by ukázal, jak se změnila její kvalita například za pět let. Rozhodně bych ale podpořil zvýšení toho dotačního prahu na 1 500 hektarů.

Proč?
Takové farmy mají kolem dvaceti zaměstnanců, to není žádný velký konglomerát ani oligarcha. Ty dostanou méně, zatímco když někdo zatravní plochu a bude tam mít pár krav, za takovou víceméně formální práci dostane víc. Nejnižší dotaci prostě dostane ten, kdo se nejvíc snaží. V Česku nevidíme přínos podpory nejmenších farem oproti malým, středním a větším.

To je ale záměr, podporovat ty menší na úkor těch větších. O to se dlouho bojovalo.
My jsme to počítali a vychází to tak, že podíl dotací na tržbách u zemědělce se 100 hektary a 25 masnými kravami činí 85 procent, zatímco u firmy s 1 500 hektary, 1 350 mléčnými kravami a 300 masnými kravami je to sedm procent. Nemyslím si, že jedna menší firma s 1 500 hektary a 20 zaměstnanci by měla mít o tolik nižší dotaci, než kdyby se to rozdělilo na deset farem po 150 hektarech. Neříkám, že by malí neměli mít vyšší dotace, ale ne o tolik. Možná by mohli mít nižší daně, jako je to například v pivovarnictví.

JTZE má ovšem více než desetiprocentní podíl dotací na tržbách, že?
To bylo za minulý rok, letos to taky bude pod deset procent a navíc na části půdy hospodaříme v ekologickém režimu, na což jsou zase jiné dotace. Když už bych redistributivní platbu zaváděl, tak bych ji zavedl na prvních 1 500 hektarů. To jsou ty firmy, které jsou teď pod tlakem a prodávají.

K čemu to povede?
Myslím si, že se zvýší podíl velkých podniků.

Co to znamená pro vás? Soupeříte s ostatními velkými hráči?
My máme v současnosti přetlak nabídek, takže se s konkurencí moc nepřetlačujeme.

Jak se díváte na debatu o cenách potravin? „Přiživili jste se“ stejně jako ostatní články řetězce, jak prohlásil ministr zemědělství Marek Výborný?
Plodiny, které pěstujeme, jsou komodity, jejichž ceny se řídí globálním trhem, takže nemáme žádnou skutečnou kontrolu nad cenami. Vysvětlení cen v obchodech nechám na prodejcích potravin. Můj oblíbený příklad je chleba. Ten stál před vypuknutím války na Ukrajině zhruba 30 korun za kilo a jeho cena se zvýšila na přibližně 50 korun. V tom chlebu je 800 gramů pšenice, která před válkou stála čtyři tisíce za tunu, takže 800 gramů stálo 3,20. Loni byla cena šest tisíc za tunu pšenice, takže 4,80 koruny za 800 gramů. Z toho vyplývá, že v tom zvýšení o 20 korun na kilogramu chleba mají zemědělci korunu šedesát. V tom celkovém zdražení o dvacet korun je to méně než deset procent. A dnes vidíme, že cena pšenice na burze je opět tam, kde byla před válkou na Ukrajině.

To ale znamená, že cena pšenice stoupla o 50 procent.
Jistě, ale v celkové ceně je to zanedbatelná část.

To ano, ale když to se svým podílem udělá každý článek toho řetězce, tak ta cena tahle vzroste. Takže jste se přiživili!
Moment, k tomu se dostanu. Vliv zemědělců na ceny potravin je nulový, protože jsou to komodity, a navíc mají na finální malo­obchodní ceně výrobků marginální podíl. Když pšenice zdraží ještě dvakrát, cena chleba stoupne na 52 korun, to už nikdo nepozná. A teď k tomu přiživení se: je pravda, že loňský rok byl v zemědělství účetně velmi ziskový. Ale my i všechny další podniky, které znám, za ten zisk nakoupily extrémně drahá hnojiva na letošní rok, takže když ty roky srovnáme, budou vlastně průměrné.

Jak je to letos?
Letos máme nakoupená drahá hnojiva a ceny klesly. Já si ale nechci úplně stěžovat, zemědělství považuji za perspektivní obor, proto v něm působíme. Ale farmáři jsou nespokojení s výkupními cenami i jinde, třeba v Německu.

Tam ale problém s drahými potravinami nemají.
Opravdu nevím, proč stojí Nutella v Německu méně než v Česku…

Ono nejde o Nutellu, ale o chleba, mléko, maso, základní potraviny, které tam stojí méně nebo stejně jako u nás, i když kupní síla je v Česku mnohem nižší.
Je zajímavé, že když čeští zemědělci vyvezou mléko do zahraničí, letos za ně v Německu dostanou o korunu na litru víc a i přesto jsou sýry a mléčné výrobky v Německu levnější. Proč, to je záhada.