Kupování odpustků
Přes 1 300 zavražděných, na 3 300 zraněných a více než stovka unesených je účet za barbarským masivním útokem teroristického hnutí Hamás na izraelském území. Izraelsko-palestinský konflikt se tak opět dostal do popředí zájmu médií po celém světě, bohužel k jeho vyřešení jsme ještě dále než kdy předtím.
Kromě vyjadřování solidarity s napadeným Izraelem se v Evropě můžeme setkat i s často vyhrocenými demonstracemi na podporu svobodné Palestiny. A je jasné, že Západ se tak nějak sám dostal do situace, kdy se nechal zatlačit do kouta a má na výběr víceméně jen mezi tím, zda se střelí do levého, nebo pravého kolene.
Podpora svobody Palestiny je bezesporu bohulibá věc. Její evropská podoba ale připomíná spíše středověké kupování odpustků. Pošleme miliardy, které nás v porovnání s objemem našich státních rozpočtů nijak zvlášť nepálí, a umyjeme si ruce nad tím, co se tam ve skutečnosti děje. Výsledky této „pomoci“ jsme nyní mohli vidět na vlastní oči, obzvláště v momentě, kdy se Izrael rozhodl odříznout Palestinu od dodávek vody a elektřiny a ukázalo se, že infrastruktura, jejíž rozvoj Západ po léta financoval, jaksi neexistuje. A člověk nemusí mít úplně bohatou představivost, aby si domyslel, co se se západními penězi asi stalo.
Evropská unie se po útoku rozhodla, že Palestinu nadále financovat nebude, kteréžto rozhodnutí po odporu hlavně ze strany Španělska a Francie vydrželo jeden den. Aktuálně se tak nacházíme ve stadiu, kdy bude přezkoumáno, co se s oněmi miliardami pro Palestinu vlastně stalo. Představa, že se moudré evropské hlavy v palestinském prototypu absolutně netransparentního a nedemokratického systému doberou čehokoli, co by alespoň rámcově připomínalo faktický stav, už není ani naivní, ale vyloženě hloupá.
Kdyby Evropa přestala miliardy do Palestiny posílat, ocitne se pod bezprecedentním tlakem lidskoprávních aktivistů, že se podílí na humanitární katastrofě. Co naplat, že jediní, kdo se na humanitární katastrofě reálně podílejí, jsou palestinští vůdci z nikým nevoleného Hamásu a jejich o něco méně radikálních bratrů z Fatahu v čele s prezidentem, toho času vykonávajícím osmnáctý rok svého čtyřletého mandátu, kteří peníze v lepším případě rozkradou, v horším z nich vyplácejí renty rodinám padlých teroristů a nakupují zbraně. Přičemž prosté Palestince cíleně udržují v bídě a frustraci, aby byli náchylnější radikální propagandě. Když budeme v posílání peněz pokračovat, nezmění se vůbec nic.
Podobně frustrující je to s podporou Izraele. Je milé nasvěcovat monumenty v barvách izraelské vlajky, ale v situaci, kdy neřešíme, že nám v ulicích proudí davy volající po zničení země, je to také poměrně k ničemu. Otázkou zůstává, jestli Evropa a s ní celý západní svět vůbec mohou nějak konflikt na Blízkém východě vyřešit. A jestli vůbec tato otázka nějaké řešení má…
