Čí zájmy hájí poslankyně Fialová a Peštová?
Minulý týden proběhlo jednání Poslanecké sněmovny a druhým čtením prošel zákon o výrobcích s ukončenou životností.
Zákon, který byl původně otevřen kvůli změnám v oblasti baterií a akumulátorů na základě evropské legislativy, se stal za poslední měsíc terčem pozměňovacích návrhů poslankyně Evy Fialové (ANO). Takto velké změny by však standardně měly mít charakter vládního návrhu a projít meziresortním řízením. Zde se však jedná o poslanecký návrh poslankyně Bereniky Peštové (ANO) a v důsledku toho bylo meziresortní řízení vynecháno.
Změny jsou ovšem zásadní a nejsou to pouhé korekce. Mění například vlastnické propojení výrobců, které není opodstatněné evropskou legislativou a nahrává pouze soukromým odpadovým společnostem. Zákon totiž dává odpovědnost výrobci, aby se postaral o svůj produkt po konci jeho životnosti. A nabízí mu volnost, jakým způsobem toho dosáhne, zda se bude podílet na recyklaci, či využije již stávající recyklační zařízení jiných firem. Důležité je dosáhnout stanovené míry sběru a materiálové využití při zpracování. Jelikož odpovědnost je vždy na výrobcích, musí se sami rozhodnout o co nejefektivnějším způsobu recyklace a podpoře cirkulární ekonomiky. Při sněmovním jednání hájila tyto pozměňovací návrhy poslankyně Fialová a tvrdila, že výrobci by neměli mít žádný vliv na zpracování a že se jedná o českou skulinku a v ostatních státech Evropy to takto nefunguje. Což je naprostá lež.
V Evropě je naprosto běžné, že výrobci spoluvlastní recyklační závody či zpracovatelé jsou spoluzakladateli kolektivních systémů. Poslankyně dokonce tvrdí, že Evropa nezná tyto situace a případně se nechá ráda poučit a omluví se za své výroky. V Evropě se ale nejedná o nic výjimečného a výrobci zapojení do zpracování a kolektivních systémů jsou kromě České republiky rovněž na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Velké Británii, severských státech, Itálii atd. Dokonce ve Francii společnost Citeo opustila roli pouhého „přeposílače peněz“ v oblasti obalových odpadů a začala finančně i smluvně participovat na budování infrastruktury a vytváření strategických aliancí. Budeme tedy věřit, že se paní poslankyně na výboru pro životní prostředí omluví a svoje návrhy stáhne.
Dalším jejím návrhem byla finanční rezerva ve výši 25 % pro všechny kolektivní systémy kromě elektrozařízení, kde požadovala 50 %. Místo sjednocení rovných podmínek pro všechny opět výjimka ze systému. Návrh odůvodnila příběhem o nákupu a vracení staré ledničky. Všechny kolektivní systémy jsou ze zákona kontrolované státem, reportují Ministerstvu životního prostředí ČR a to jim zároveň uděluje oprávnění k provozování činnosti. Součástí oprávnění je i finanční rozvaha k podložení žádosti. Kolektivní systémy na elektrozařízení jsou průběžně hospodařící na rozdíl od zálohových, tedy mají nastavené mechanismy tak, aby recyklační příspěvky pokryly jejich hospodaření. Jestli to některému systému nevychází, je třeba upravit výši příspěvků. Výrobce se pak sám rozhodne, v jakém kolektivním systému bude. Protože zde funguje tržní prostředí, zákazník neplatí zbytečně vysoké částky jako v případě monopolních systémů. Není třeba vytvářet umělé rezervy z peněz občanů, které zbytečně leží na termínovaných účtech a vydělávají kolektivním systémům peníze z úroků.
Paní poslankyně i pan ministr několikrát uvedli, že návrhy byly projednány se zástupci kolektivních systémů. Z našich informací ale návrh projednali pouze s částí kolektivních systémů a někteří zástupci nebyli k žádné diskusi ani přizváni. Například společnosti s mnohaletou historií jako Asekol, Ecobat či Retela pozvány k jednání nebyly. Zarážející je, že se jedná o největší kolektivní systémy na trhu v oblasti elektrozařízení, baterií a solárních panelů.
Je tedy dobré si položit otázku, v čím zájmu jednají poslankyně Peštová, Fialová a ministr Červený. Proč se snaží narychlo měnit zákon bez meziresortního řízení, který nahrává odpadovým společnostem. Proč usilují o legislativu nad rámec evropské legislativy, tzv. „goldplating“. Informace, kterými podporují své návrhy, jsou často neúplné, nepodložené či mylné. Nemůže ani zůstat bez povšimnutí, že dlouholetý partner paní poslankyně Peštové Aleš Hlaváček podniká právě v odpadovém hospodářství.
Dalším důsledkem navrhovaných změn by byly i hrozící arbitráže proti České republice ze strany mezinárodních společností. Poslankyně Eva Fialová už v minulosti podobný návrh předložila, ale byl zamítnut Legislativní radou vlády pro protiústavnost. Musíme tedy věřit, že návrhy ještě projdou řádnou diskusí včetně možných dopadů na občany a Českou republiku.



