Další přitažení šroubů není řešením
V Česku je levný alkohol – tvrdí s oblibou levice a řada aktivistů. Vizí této skupiny lidí je přitvrzení již tak poměrně přísné regulace celého odvětví, třeba ve formě omezení reklamy nebo zákazu prodeje v určitých časech a na určitých místech. A samozřejmě: hlavní mantrou levice je zvýšení daní. Každému aktivistovi jde především o peníze. Tedy o peníze jiných, o peníze, které mohou být vybrány a přerozděleny pro sociálně slabé či třeba neziskový sektor.
Pojďme od dojmů k faktům. V Česku se v posledních šesti letech výrazně, téměř o polovinu, zvýšila spotřební daň z lihovin. Z každého panáku tvrdého alkoholu si stát sáhne na zhruba osm korun. A následně putuje do eráru dalších 21 procent ve formě DPH. Ačkoli procentuální nárůst spotřební daně z tvrdého alkoholu dosáhl 44 procent, celkový příjem do státního rozpočtu stoupl jen o 8,5 procenta. Nefungující nastavení daňové politiky u lihovin podtrhuje klesající čísla oficiálních prodejů alkoholu a propad legálního pěstitelského pálení na polovinu. Trh vykázal vysokou elasticitu, poptávka se přesunula do šedé či rovnou nelegální zóny a také za hranice.
Kromě Moravy, která je domácími pálenicemi vyhlášená, se zásadní změny odehrávají podél hranic. Pro alkohol se vedle Slovenska čím dál víc jezdí do Rakouska a zejména do Německa. V pohraničních oblastech Česka klesly prodeje lihovin víc než o polovinu. Pohled do aktuálního letáku německého řetězce Edeka naznačuje důvody. Basa Prazdroje za 14 eur, tedy asi 17 korun za lahev plzeňského piva, které lze v domovině sehnat nejlevněji za 25 korun. Lahev sektu Rotkäppchen, v Německu zavedené značky na úrovni českého Bohemia Sektu, za 2,79 eura, v přepočtu asi 68 korun. A sedmička Absolut vodky či populárního Campari za necelých deset eur, zhruba 245 korun. Srovnatelné komodity, o desítky procent levnější než v Česku, a to nepočítáme zhruba dvojnásobnou mediánovou čistou mzdu u našich sousedů.
Důvodů je několik. Německá spotřební daň z alkoholu je na půllitrové láhvi asi o 17 korun nižší než zatížení v ČR, zřejmě i proto se němečtí zákonodárci rozhodli sazby od příštího roku zvýšit. Základní rozdíl je v mentalitě obyvatel. Českou povahu nepřinutí odříct si „lahváče“ nebo panáka něčeho tvrdšího jen proto, že stát bude dál zvyšovat daně nebo omezí místa, kde navečer bude možné koupit alkohol. Ale proč nutit spotřebitele, aby svou touhu řešil nelegálně, buď pořízením nezdaněného zboží, nebo rovnou nákupem pančovaného zboží? Metanolovou aféru, jež byla mimo jiné způsobena snahou vyhnout se vysoké spotřební dani, máme stále v živé paměti. Ani v jednom z uvedených případů se stát nezbaví nákladů spojených s konzumací alkoholu, jen si ořeže příjmovou část složité rovnice. Zvyšování daní a přitažení šroubů regulace nejsou řešením.



