
Senátní paradoxy
Senát je zbytečný, jen bere peníze a politice ani společnosti nic pozitivního nepřináší, tvrdil Miloš Zeman. Premiér Andrej Babiš to opakoval pokaždé, když jeho hnutí v boji o senátní křesla neuspělo. „My Senát prostě neumíme,“ shrnoval Babiš, aniž by uvažoval o tom, proč.
Když dokola lidem opakujete, že Senát je k ničemu, těžko je přivedete k volbám. Ostatně senátní volby mají od počátku nejnižší volební účast ze všech voleb. Hlasování nohama skoro jako by potvrzovalo všeobecně rozšířené zemanovské přesvědčení o zbytečnosti Senátu.
Letošní říjnové senátní volby, které už znají své kandidáty, budou trochu jiné. Premiér a šéf ANO Babiš by potřeboval v Senátu prosadit svůj vliv, aby se mu lépe vládlo a mohl usměrňovat i důležité změny například při jmenování soudců, které Senát schvaluje prezidentovi. Babišovi se zkrátka Senát najednou ukazuje jako politicky potřebný. ANO v nich může jenom získat, protože obhajuje pouhý jeden mandát, dalších 26 se jich nabízí.
Ty v Praze ANO téměř jistě nezíská, ale jinde má určitě slušnou šanci. Může totiž apelovat na podporu svého vládnutí, které by za pomoci Senátu bylo snadnější. Považuje-li dnes Babiš a jeho vládní koalice prezidenta za lídra opozice, je Senát místem, které tohoto lídra otevřeně podporuje. Změnit to je pro politickou masáž na sítích poměrně srozumitelné heslo, jež by řadě voličů ANO mohlo připomenout, že nějaké senátní volby (už zase) budou.
ANO to navíc bude mít o to jednodušší, že nehrozí konkurence z vlastní koalice. Motoristé do senátních voleb nepůjdou. Nemají lidi ani šanci vyhrát, bylo by to zbytečné vyhazování peněz, soudí předseda Petr Macinka. Ministr zahraničí tak otevřeně připustil, jak slabá je politická váha jeho strany ve společnosti. Strana, která se nebojí shazovat legitimitu přímo zvolené hlavy státu, vzdává politický boj o jednu z komor parlamentu, protože nemá voličům koho nabídnout.
Po Babišově otočce v otázce významu Senátu jde o další paradox letošní volby. Našly by se ale i jiné. Senátorem chce být bývalý náčelník generálního štábu české armády. Nebo neúspěšný kandidát Miloše Zemana na ústavního soudce, jehož právě Senát prezidentovi neschválil. Senátorkou se touží stát bývalá špičková operní pěvkyně či bývalý neúspěšný předseda sociální demokracie. No řekněte: může být Senát zbytečné „odkladiště neúspěšných politiků“, jak tvrdil Zeman, když oslovuje tak široký a pestrý houf zájemců?
Ne, Zeman zjevně neměl s tím Senátem pravdu. Zbývá to jen konečně potvrdit nohama a přijít k volbám. Dá se už dnes předpovídat, že se tak nestane a účast bude opět marginální. A to bude nakonec ten největší paradox letošních, jak se jinak zdá, „trochu jiných senátních voleb“.



