Mezinárodní testy PISA (Programme for International Student Assessment) jsou zřejmě největším srovnáním čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti mládeže. Letos se jich zúčastnilo přes 760 tisíc žáků a studentů z 91 zemí světa, což reprezentuje vzorek zhruba 33 milionů lidí. Výsledky – globální i ty české – nejsou pozitivní.

V celkovém žebříčku se Česko umístilo na 20. místě, stabilně se drží v horní čtvrtině nejúspěšnějších zemí. Většímu propadu v tabulce zabránil fakt, že celkový průměr OECD byl historicky na nejnižších úrovních hodnocení, přičemž zhoršení zaznamenaly zejména vyspělé západní země. Letošní žebříček ovládla Asie: Čína, Singapur, Tchaj-wan, Japonsko; nejlepší z Evropy bylo Estonsko.

Pokud jde o české výsledky, pozitivní je přírodovědná a matematická gramotnost, silnou stránkou tuzemských žáků je pak řešení problémů v digitálním prostředí. V této nové kategorii mladí Češi dosáhli výrazně lepšího průměru než zbývající účastníci testu. Naopak čtenářské dovednosti českých žáků se dramaticky zhoršily – 27 procent testovaných nedosáhlo ani základní úrovně práce s textem.

Víc než čtvrtina dnešních mladých nedokáže pochopit obsah psaného slova, neumí porozumět základnímu textu a analyzovat ho. A nejde jen o učebnice; čtenářské testy PISA jsou postavené na tom, co budou lidé potřebovat v běžném životě, jako jsou návody, texty smluv či obchodních podmínek, případně porovnání více textů. Faktem také je, že čtenářská gramotnost prostupuje všemi obory, nejen vzdělávacími, ale i přípravou pro život a budoucím uplatněním na trhu práce.

OECD interpretuje propad, jako kdyby žákům a studentům chyběl rok a půl vzdělávání. Respektujme fakt, že tato generace byla významně ovlivněna zavřenými školami během pandemie covidu. Je ale namístě si položit otázku, zda má stát nalévat do školství pořád víc a víc peněz. Rozpočet ministerstva školství se za deset let zvýšil téměř dvojnásobně na letošních 282 miliard korun, a to ještě 33 miliard nákladů na provoz a nepedagogické pracovníky stát přesunul na zřizovatele, tedy kraje a obce.

Mimochodem, majoritní část veřejných peněz, jež putují do školství, směřuje do regionů – na základní a střední školy; vysoké školství si z rozpočtu resortu ukousne sotva osminu.

Dostali jsme se do situace, kdy má téměř každá třída svého učitele či profesora, ale také asistenta pedagoga. Finanční ohodnocení pedagogického personálu se významně zvýšilo, ale výkonnost žáků a studentů klesá. To, že se situace zhoršuje i ve většině zemí okolo nás, není možné brát jako relevantní argument. Jde o naše peníze a naši budoucnost.