Přitom kolem Mikuleckého profesní minulosti existují otázky, které nikdy nebyly uspokojivě vysvětleny. Je snadné z veřejných zdrojů dohledat informace, že už před lety musel odejít z ministerstva obrany, protože nezískal bezpečnostní prověrku. Ve svém životopise totiž neuvedl angažmá v rusko-běloruské společnosti a tehdejšímu ministrovi obrany Lubomíru Metnarovi dokonce prý nedoložil ani středoškolské vzdělání.

Tento „bezpečnostní expert“ ve svém posledním článku na Novinkách v podstatě zkouší čtenáři vsugerovat, že transportní letouny KC-390 objednala ministryně Jana Černochová tak, že si listovala katalogem letadel a řekla si „dnes bych mohla něco koupit“. Nákup označuje za předražený, přitom metodika výpočtu, kterou používá, vlastně není ani žádnou metodikou, ale ze všeho nejvíc pokusem sčítat hrušky a jablka a výslednou hromadu ještě pořádně promíchat.

Na začátku každé akvizice formuluje potřeby armáda. Vojáci, logistici, technici a ekonomové definují technické požadavky a operační požadavky. Posuzují řadu kritérií jako dolet, nosnost, kompatibilitu s NATO či náklady na výcvik, provoz a servis. Sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany pak celý proces administruje, zajišťuje zadání, právní stránku, ekonomické zhodnocení kontraktu a jednání s dodavateli či zahraničními vládami. Některé zakázky se totiž soutěží, jiné se realizují mezivládním nákupem bez klasického tendru. Teprve poté přichází rozhodnutí ministra, případně vlády, kteří nesou politickou odpovědnost za schválení zakázky i utracení veřejných prostředků, ale politická reprezentace sama neposuzuje technické parametry jednotlivých letounů či zbraňových systémů. Každý, kdo se jen elementárně orientuje v oblasti vojenských zakázek, tohle ví.

Popisovat proces výběru transportních letounů přirovnáním ministryně obrany k dítěti, které dostalo v cukrárně od tatínka kreditní kartu bez limitu, není nic jiného než populistické nadbíhání davům, s odbornou argumentací to ale nemá nic společného.  Buď Milan Mikulecký nezná ani základní procesy při výběru armádní techniky, anebo je v této kritice veden postranními politickými nebo byznysovými úmysly, jiné možnosti nejsou.