Naše Česko sice neláme žebříček, ale hned napoprvé se dostalo ke klíčové hranici pěti procent, kde se otevírají dveře do Sněmovny. Naše Česko má stejných 4,7 % jako vládní Motoristé. Jistě potěší i to, že na další vládní stranu, SPD, chybí Kubově nově se rodící straně necelá dvě procenta. Ideoví středopraví konkurenti, TOP 09 a KDU-ČSL, se ocitají naopak dvě procenta pod Naším Českem.

Tam, kam se Kuba politicky tlačí, tedy, zdá se, ještě nějaké místo je. Zároveň je napravo od středu už poměrně přeplněno. Kromě již jmenovaných stran se tam umisťuje i ODS a spíše pravý střed (ekonomicky), než cokoliv jiného chce do budoucna držet STAN. Voličů není v tomto segmentu nekonečné množství. Kuba samozřejmě počítá s tím, že jeho nabídka časem překoná nejbližší konkurenci. Bude-li je ale brát v pravém středu, žádný převrat to v politice nepřinese. Dvoje poslední volby ukázaly, ze pole je tu rozděleno konstantně a stabilně. Mění se jen vnitřní rozdělení sil. Naše Česko, jak název naznačuje, by ale chtělo možná víc než jen přesvědčovat tradiční středové voliče. Kubův projekt bude pro českou politiku přínosný až ve chvíli, kdy bude usilovat o všechny voliče, kdy přinese obecnější nabídku a stane se skutečnou konkurencí ANO, které samo sebe definuje jako catch all party.

K tomu je ale daleko. Martin Kuba to ví. Proto také zdůrazňuje, že není kam spěchat. Prvním velkým cílem jsou až příští parlamentní volby. I ty jsou ale z jistého pohledu už velmi blízko. Znalost značky se dá mediálně do té doby vybudovat bez problémů, těžší bude vytvoření místních politických sítí v dalších krajích po celé republice. Bez nich se ve volbách uspět nedá, jakkoliv Motoristé ukázali, že je lze nahradit silnou sázkou na čistě ideologický vzor (trumpisté) a charisma lídra.

Kuba chce jít jinou cestou. Všeobecně vyjadřování pochybnosti o tom, že úspěch lze po jihu Čech klidně opakovat i v jiných krajích, ba celostátně, se snaží lídr Nového Česka rozptýlit dvěma věcmi: odkazem na ohromnou pracovitost a pak na skutečné problémy, které Kuba jako hejtman řeší – energie, bydlení, zdravotnictví. Nemusí to být přímá nápodoba Andreje Babiše, který se, jak známo, kvůli řešení skutečných problémů lidí může roztrhat, šlape se tu ale po stejném poli, pracuje se stejnou přitažlivosti praktické, nikoli primárně ideologické politiky. Zbraní nejsilnější, od níž se vše odpichuje, je politický úspěch na domácí jihočeské půdě. A také už mnohokrát opakované „dokázali jsme, že to dokážeme“, pojďte tedy za námi – za těmi úspěšnými. V tom Kuba zřejmě vidí i své největší politické charisma, charisma úspěšného, o politickém kapitálu v tomto případě pochyb není.

Stále se ale vtírá pochyba omezené síly tohoto kapitálu z jižních Čech. V čem vlastně spočívá? Žije tam líp? Rozvíjet a množit tento kapitál na celorepublikové úrovni, to je úplně jiná práce, než jakou Martin Kuba doposud dělal. Navíc je tu poměrně relevantní námitka, že lídr Našeho Česka také už kdysi dokázal, že to zase tak nedokáže. To, když byl za ODS ministrem průmyslu a obchodu. Na jeho výkony se v superlativech nevzpomíná, jakkoliv je pravda, že 20 měsíců, které v roli ministra Kuba v Nečasově vládě strávil, nebylo možná dost času, aby se úplně ukázal.

To, „že to Kuba dokáže“ a pomůže změnit českou politiku, ověří až další průzkumy, v nichž se Naše Česko musí trvale usadit a postupně růst. K růstu pomůže nejen vystupování a činy lídra nového hnutí, ale také další vůdčí jména, lidé kolem něj. Jací budou ve veřejném prostoru oni, takové bude Naše Česko. Budovat nové hnutí lze samozřejmě i na jedinečné autoritě a výjimečnosti lídra. Popřelo by to ale týmového ducha, o nějž Kuba opírá svůj budějovický úspěch, a stejný duch by měl tudíž táhnout i nové politické hnutí už mířící ve svých představách do budoucího parlamentu.

Martin Kuba má pravdu v tom, že nemá smysl snažit se vše strhnout již teď v komunálních či senátních volbách a veškerou energii napřít na volby za tři a půl roku. Do té doby bude muset Naše Česko vypilovat, v čem je kromě důrazu na praktickou věcnost, jež politice schází, jiné než politická konkurence. Kdo je Martin Kuba, víme už docela dost, o tom, kdo je a bude Naše Česko, vlastně pořád nevíme skoro nic. Získat na tuto politickou neurčitost ve spojení se známým obličejem Martina Kuby v předvolebních průzkumech bezmála pět procent nakonec není špatné. Uvidí se, až budeme Naše Česko trochu lépe znát. V průzkumech se dnes hlasuje pro naději a příslib, ne pro dobře vyprofilovanou politickou alternativu.