Napřed se můžeme podívat na čísla. Provozní tendr na dopravu v Praze a středních Čechách počítá s dodávkou až 133 elektrických vlaků. Zadavatel v ní obdržel celkem čtyři nabídky od relevantních výrobců. Rozdíl mezi nejlepší a druhou nejlepší nabídkou je menší než šest procent a rozdíl oproti průměru ostatních nabídek činí přibližně dvanáct procent. To není důkaz, že v tendru nemůže existovat žádný problém, ale je to běžný tržní rozptyl.

Všichni uchazeči znali technické podmínky i způsob hodnocení předem a mohli podle nich nastavit vlastní technické a obchodní řešení. Například délka záruky, o níž se dnes vede největší spor, měla v celkovém hodnocení váhu pouze přibližně sedm procent. Sama tedy nemohla rozhodnout výsledek soutěže. Konkrétní data tak ukazují dlouhodobě připravovaný tendr s reálnou konkurencí, společnými pravidly a omezenou vahou jednotlivých kritérií.

Jenže s férovostí soutěže na jednotky EMU400 to nemá nic společného. Soutěže se účastnilo více relevantních uchazečů a předložili vzájemně porovnatelné nabídky. To je přesně to, co má férová soutěž splňovat a ne to, jestli se výsledek někomu líbí.

Kritika se soustředí také na patnáctiletou záruku, kterou nabídl vítězný uchazeč. Jenže délka záruky byla součástí zadání od začátku. Reagovat na ni mohl každý účastník. Její váha navíc činila přibližně sedm procent, takže sama nemohla převážit všechny ostatní ekonomické a technické parametry.

Pokud některý uchazeč zvolil kratší záruku, šlo o jeho vlastní obchodní a technické rozhodnutí. Jiný mohl nabídnout delší závazek a získat za něj více bodů. Právě možnost zvolit odlišnou strategii v rámci předem stanovených pravidel je podstatou soutěže, nikoli důkazem jejího narušení.

Podobně je třeba hodnotit nastavení servisních nákladů. Servisní model byl součástí nabídky všech uchazečů. Zadavatel zvolil standardní postup, při němž oddělil cenu vozidel od ceny dlouhodobého full service a primárně hodnotil investiční část. Lze diskutovat o tom, jakou váhu měly mít jednotlivé položky, nelze ale tvrdit, že servisní náklady byly z tendru jednoduše vypuštěny.

Transparentní soutěž neznamená, že se všem výsledek musí líbit. Znamená ale určitě, že pravidla platila pro všechny stejně. Pokud má konkurent za to, že některý parametr výsledek nepřiměřeně deformoval, musí ukázat konkrétní dopad, nikoli pouze poukázat na to, že ho někdo jiný využil lépe.

Veřejný zájem nespočívá v tom, že každou kritiku odmítneme. Nespočívá však ani v tom, že ji opakováním proměníme v prokázaný fakt.

O tom, jestli byl tendr férový, by neměla rozhodovat hlasitost stížností po vyhlášení výsledků. Rozhodovat by měla pravidla a schopnost dodat spolehlivé vlaky. Zbytek je jen hluk.