Tentokrát přišel s nápadem prodat Explosii – podnik, který vyrábí výbušniny a střelivo a je jedním z pilířů českého obranného průmyslu. V době, kdy celá Evropa horečně řeší vlastní zbrojní kapacity kvůli válce na Ukrajině a bezpečnostní situaci, český premiér přemýšlí, jak se zbavit strategického podniku.

Argument, že peníze z prodeje by mohly pomoci plnit závazky vůči NATO, patří do stejné ekonomické školy jako nápad rozprodat střechu domu, aby bylo na nové okapy. Přesně to vystihla bývalá ministryně obrany Jana Černochová: „Prodat Explosii se slovy, že budeme mít víc peněz na obranu, je to stejné jako prodat hasičskou stanici a tvrdit, že díky tomu máme víc peněz na hadice.“

Evropa dnes neřeší nedostatek konferencí o obraně. Řeší nedostatek prachu, výbušnin a výrobních kapacit. A právě v této chvíli český premiér přichází s mudrováním, že Explosii stát prodá za dvacet miliard, navíc s poznámkou, že zájem projevila Francie. Jednoho by dokonce mohlo napadnout, jestli to nějak nemůže souviset s milostí za ten zpropadený zámeček na Azurovém pobřeží, že ano?

Nejlepší na tom je ta logika: stát vlastní podnik, kterému se podle Babiše „extrémně daří“, roste mu zisk a má obrovskou strategickou hodnotu. A právě proto ho chce prodat? To už člověk čeká, kdy vláda oznámí, že kvůli zajištění energetické bezpečnosti prodá ČEZ.

Vtipné je i to, že Explosii do roku 2002 vlastnil Agrofert, tedy holding Andreje Babiše, od kterého stát firmu koupil. Andrej Babiš také v roce 2001 převzal Unipetrol – aby za něj nezaplatil a o rok později ho státu zase vrátil. Člověk skoro získává pocit, že premiér naší země má nějaký zvláštní talent vždycky stát poblíž strategických podniků právě ve chvíli, kdy se řeší jejich vlastnictví. V médiích se také pravidelně objevují stesky dnešních vládních politiků, jaká byla chyba kdysi prodat Transgas, vodárny nebo OKD. Jako by typicky českou vlastností bylo nejdřív prodat, potom litovat.

Celá debata navíc ukazuje nepochopení základní věci: obranyschopnost země není účetní položka. Není to jednorázový příjem do rozpočtu. Strategická výroba se v krizích nebuduje za půl roku. Buď ji stát má, nebo ji nemá. A země, které ji nemají, dnes zoufale shánějí munici po celém světě. Prodávat Explosii v roce 2026 je podobně prozíravé, jako kdyby Británie v roce 1940 prodala továrnu na Spitfiry, protože potřebovala peníze na nová letiště.