Najdete je proto v nejrůznějších zemích světa, mezi nejpopulárnější místa patří Thajsko, Vietnam, Bali nebo třeba Mexiko. Podmínkou jsou vlastně jenom příznivé životní náklady a dobré internetové připojení. Markéta Šichtařová oboje objevila ve Sněmovně na Malé Straně.

Její příběh by se dal popsat jako jeden z nejpozoruhodnějších případů v dějinách digitálního nomádství. Zatímco většina poslanců nikdy nepřekročila svůj stín a brala svůj mandát bez špetky fantazie jen jako příležitost psát zákony, mačkat hlasovací tlačítko a sem tam zaexhibovat na plénu, Markéta Šichtařová přišla s inovativním konceptem: využít parlament jako luxusní coworkingový prostor pro své poradenství a teleshopping. Není potřeba cestovat za sluníčkem na pláže Thajska nebo Bali, tady platí pronájem, teplo a elektřinu daňoví poplatníci.

Tomio Okamura.

Jak to u úspěšných nápadů bývá, byl její projekt založen na geniálně jednoduché myšlence – úzkostlivě se vyhnout jakékoli parlamentní práci ve výborech či komisích, nevystupovat v rozpravách, nepodávat žádné návrhy a nezdržovat se interpelacemi.

Vzápětí si ovšem Markéta Šichtařová začala stěžovat, že dny strávené v parlamentu jsou nesmírně neproduktivním „plonkovým časem“ (no bodejť), a proto musí aspoň vyplňovat hluché chvíle natáčením videí s nabídkou svých služeb. Abychom tedy byli spravedliví a nešířili dezinformace, tak musíme upřesnit, že do jednoho výboru vstoupila, ale prý omylem, tak svůj omyl zase rychle napravila. A k tomu přidala další praktickou inovaci: jako asistenta, placeného z prostředků určených na chod poslanecké kanceláře, zaměstnala svého partnera, který se do telefonu dokonce zvesela hlásil ne jako asistent poslankyně, ale jako pracovník její firmy Next Finance.

Není to sice v české politice nic úplně neznámého, malých i větších domů počínaje zaměstnávání synů či neteří a konče pronájmem kanceláře ve strýčkově domě si pamatujeme víc než dost. Žádný z většinou již pozapomenutých poslaneckých velikánů ale neuchopil příležitost za pačesy tak, jako pražská lídryně Svobodných na kandidátce SPD.

Jenže jak to tak u digitálních nomádů někdy chodí, není každé místo ideální pro dlouhodobý pobyt. Ne že by se Markéta Šichtařová chtěla ze svého příjemného azylu ve Sněmovní ulici sama dobrovolně stěhovat, ale tak jako by v Thajsku za pár týdnů přišel monzun a lijáky, přišly i na Malou Stranu mraky v podobě množících se dotěrných otázek novinářů. Zatímco paní poslankyně stále nespatřovala na svém digitálním nomádství v Thunovském paláci sebemenší zádrhel, začali ho spatřovat někteří vlivní poslanci ANO. A když v posledních Otázkách Václava Moravce dokonce Tomio Okamura zapomněl chvíli nadávat na Fialovu vládu a připustil, že podnikání Markéty Šichtařové je problém, byl osud jejího nevšedního projektu zpečetěn.

Rezignace na mandát pak už byla jen logickým a nevyhnutelným ukončením jejího jinak zdařilého nápadu použít Sněmovnu jako kulisy pro vlastní kšefty. Pokud vám její bizarní videa budou chybět, nevěšte hlavu. To, co bylo v politice donedávna považováno za nemyslitelné a vyšinuté, se dnes stává normou – a to jsme se Slovákům tak smáli. Určitě se zase dočkáme.