Začněme tím, co je doložené. Janeček stál v čele Pražské plynárenské v době, kdy se městská firma dostala do kauzy nákupů plynu přes prostředníka, kterou finanční úřad popsal jako podvodný řetězec na DPH se škodou přes 200 milionů. Dozorčí rada ho nakonec odvolala. Je férové dodat i druhou stranu: obviněn byl jeden člověk, ne Janeček, a Nejvyšší správní soud se nakonec firmy zastal a věc vrátil k novému posouzení. Nejde tedy o pravomocný verdikt. Jde ale o člověka, kolem jehož působení se točila vážná slova daňové správy — a to je u kandidáta do dozorčí rady státního gigantu relevantní informace, ne detail.

Druhá rovina je energetická. Janeček roky opakuje stejnou melodii: ruský plyn přes dlouhodobé kontrakty byl levný a spolehlivý, problém je Německo, problém je Katar, problém je drahá diverzifikace. Po roce 2022 sice sám připouští, že přímé jednání s Gazpromem je politicky nereálné, a přímé nákupy nenavrhuje. Přesto z jeho postojů zaznívá, že hlavním viníkem je každý kromě Moskvy. V roce 2010 navíc osobně jednal v sídle Gazpromu o dlouhodobém kontraktu. To samo o sobě není hřích — řada manažerů tehdy považovala Gazprom za normálního partnera. Ale člověk mířící do dozorčí rady ČEZ v citlivé době by měl umět vysvětlit, jak ty cesty vypadaly a jaké z nich zůstaly vztahy.

A do třetice politické krytí. Janeček není technokrat odnikud — je to poradce Motoristů, který hojně vystupuje i v médiích známých dezinformačním nádechem. To jeho nominaci automaticky nediskvalifikuje, ale zvyšuje laťku na transparentnost.

Závěr proto nezní „odmítnout“, ale „prověřit a vysvětlit“. Pokud Motoristé chtějí na strategickou firmu poslat právě tohoto člověka, ať s tím přijdou otevřeně a ať Janeček odpoví na otázky o kauze, o Rusku i o svých veřejných postojích. Bezpečnost státu se nedělá na slovo „možná nic“.