Může to znít jako hloupý vtip, ale Andrej Babiš je stabilizátor české politiky. Dokud bude on v čele ANO, dá se předpokládat, že celá česká politika zůstane rozdělena na dvě téměř stejné poloviny. Odpor vůči Babišovi a příklon k němu kreslí půdorys celé politické scény, přičemž platí, že poměr sil „pro a proti“ se mírně pohybuje, v základu se ale nemění.

Potvrzují to i výsledky posledního průzkumu volebních preferencí. Kantar v anketě pro ČT sice zjistil, že ANO dál suverénně vede se ziskem 30,5 %, následující dvě opoziční strany STAN a ODS ale mají dohromady více než premiérovo hnutí (32,5 %: 17 % STAN, resp. 15,5 % ODS), což tu dlouho nebylo. Spolu s 8,5 % Pirátů dají opoziční strany překonávající pětiprocentní hranici dokonce 41 %, což je jen o půlprocentního bodu méně, než kolik drží současná vládní koalice. Když se k tomu připočtou zisky dalších opozičních stran, které dnes nemají potřebných pět procent pro vstup do Sněmovny, ale do současného parlamentu se dostaly díky koalici Spolu, opozice by měla 46 %.

Není to zase takové překvapení a posun, jak se může zdát. Při sčítání všech předchozích průzkumů se vzdor vysokým ziskům ANO ukazuje, že scéna je dlouhodobě fakticky rozdělena na téměř dvě stejné poloviny. Na jedné straně jsou strany následující ANO směrem ke kritice dřívějšího starého systému liberální demokracie, kterou reprezentují dnes opoziční strany, stojící na straně druhé. Posuny probíhají v řádu procentních bodů, chvíli nahoru, pak zase dolů. Spor o to, kdo povládne, tedy závisí na výkyvu nálad v dané chvíli před volbami. Platilo to i pro minulé volby, z nichž vzešla dnešní vládní koalice. Skoro se zdá, jako by bylo úplně jedno, co se bude dít čtyři roky, kdo a jak vládne a co to přináší občanům, volby nakonec vždycky vyjdou relativně těsně, skoro napůl. Podobně jako ve sportu rozhoduje štěstíčko.

Ukazuje to na zatuhlost českého voličstva, které se zaseklo ve vyhraněných pozicích a na běžný politický pohyb praktického vládnutí téměř nereaguje. Podobný fenomén byl možný sledovat v 90. letech minulého století, kdy se v Česku volilo podle ideologických narativů pravice a levice. Soupeření dvou bloků představovaných ODS a ČSSD bylo konstantou rozdělení preferencí. Politické pole se takto dělilo vejpůl, ať se dělo, co se dělo, ať už se vládlo jakkoliv. Všechno se změnilo ve chvíli, kdy se dvě rozporné poloviny dohodly na propojení sil a podílu na vládnutí. Po opoziční smlouvě čeští voliči postupně opouštěli své pevné pozice a začali se rozřeďovat i do jiných táborů.

Byl to vůči jiným společnostem poměrně velký kontrast. Například v Polsku se volilo od pravice k socialistům a zase zpět ke konzervativcům. Politika se dynamicky měnila a s ní i názor voličů. V Česku byly voličské pozice poměrně pevné, ať už se vládám dařilo, nebo ne. Trvalo to dlouho, než čas trhnul politickou oponou. Proměna scény přišla definitivně s nástupem hnutí ANO, nejenom proto, že postupně vyluxovalo skoro všechny strany politického spektra do jednoho bloku, nýbrž proto, že celou scénu stabilizovala figura Andreje Babiše. Nebyl jen vysavačem voličů, nýbrž i tím, kdo politiku vrátil k rozdělení na dvě skoro stejné poloviny. S Babišem, či proti němu. A to trvá dodnes.

Výstupy voleb i průzkumy volebních preferencí jasně ukazují, že oba bloky jsou početně skoro totožné a že v nich nedochází k radikálním výkyvům, které by změnily základní situaci. Fixace na Babiše je bohužel stabilizátorem i brzdou české politiky. Nevolí se podle výsledků praktické politiky, nýbrž podle toho, zda je volič schopen smířit se s premiérem Babišem, nebo ne. Jiná otázka se v dnešní politice neřeší. Svědčí o tom nejlépe Motoristé, kteří šli do vlády pohlídat Babiše a dnes mu vycházejí ve všem vstříc, aby i oni mohli bez větší premiérovy kontroly provádět své ideologické výpady proti údajným progresivistům ve státní správě. Smířili se s Babišem a ten se smířil s jejich vládní koexistencí, nic víc, nic míň.

Zaseknuté Česko, v němž se bojuje před volbami o drobná procenta menších stran, aby byla vláda (jednou díky odpadnutí Přísahy vládne Fiala, podruhé díky skoku Motoristů zase Babiš), se jen tak od sebe nerozhýbe. Ani přelévání procent mezi opozičními stranami od ODS ke STAN není tím pohybem, na který se čeká, a to vzdor zjištění Kantaru, podle nějž STAN bere hlasy ANO. Setrvačnost stabilního rozdělení politického pole je příliš mohutná na to, aby došlo k jeho rozpadu a novému přerozdělení sil.

K velkému politickému třesku hned tak nedojde. Nebude jím ani předpokládaný vzmach Našeho Česka. Pragmatické hnutí exčlena ODS Martina Kuby není na žádné straně a drží se středu jako místa, kde se vyhrávají volby, takže může hrát roli jazýčku na vahách v jakékoliv budoucí konstelaci. Ani to ale nebude ono rozlomení politického záseku, které by důkladně zatřáslo scénou. Tím bude – jak to vypadá – až odchod Andreje Babiše z politiky.

Bude jistě vypadat jinak, než kdyby Babiš seděl na Hradě, bude to ale chvíle, kdy hnutí bude muset hledat nový tmel, kterým už nebude autoritativní lídr-mikromanažer. Hnutí se tak bude muset změnit ve stranu, bude více vnitřně bojovat o moc a programový směr, scéna se rozdrolí i na druhé antibabišovské straně.

Do té doby budeme dál sledovat průzkumy volebních preferencí, v nichž se nic převratného neděje. A budeme dopočítávat procentní body, aby to zase vyšlo na opačnou stranu než minule. A s nadějí čekat, že se opět zrodí něco jako politika…