Naposledy v roce 2025 dnešní premiér vyhrál volby i díky inflační krizi, kterou nezvládla centrální banka a proti níž moc nepomohla ani vláda Petra Fialy. Už už se zdálo, že teď ekonomika jenom poroste a vše bude krásné a zjasněné, protože přece bylo slíbeno, že bude líp. Kvůli geopolitické krizi na Blízkém východě se to nedaří, světová ekonomika dostává další inflační ránu, což výrazně snížilo naděje na zmírnění měnové politiky, a tedy na zlevnění peněz. Zvýšení sazeb po ECB chystá i ČNB, zatím jen o čtvrt procentního bodu, podstatnější je ale trend, který Babišově vládě, jež slibuje všechno všem, bytostně nevyhovuje.

Zpomaluje-li makroekonomika, bude to muset udělat i vláda, která se zatím nebojí držet deficit státních financí na vysoké úrovni, a jít tak proti protiinflačnímu proudu. Národní rozpočtová rada navíc odhaduje, že rozpočtový schodek příští rok přeskočí 350 miliard korun, což by znamenalo, že vláda nesplní závazek tříprocentního deficitu, žádaného EU.

Ať už tedy Babiš chce, nebo ne, tentokrát, zdá se, není makroekonomická situace příznivá ani doma, ani v zahraničí. Je jasné, že v plnění mnohočetných slibů bude třeba přibrzdit. Vše se v období zdražujících se peněz na stát převést nedá. Babišova nároková ekonomika bude muset omezit apetit.

Do toho vláda chystá velkou finanční operaci v ČEZ, která povede k zestátnění výroby a části distribuce, z jejíhož prodeje se má zaplatit minoritním akcionářům. To ale nepovede ke zlevnění investic potřebných na vybudování mnoha nových reaktorů, které si vláda nakreslila na předvolební papír a které dál zatíží veřejné finance.

Je na čase, aby vláda přibrzdila státní finanční letadlo, které převzala a jehož sebevražedný letový program ale nedokázala změnit. Politická brzda je prvním nutným krokem k tomu, aby letadlo nenarazilo. Nevýhodné makroprostředí a souběh velkých finančních nároků na stát prozkouší pevnost a reálnost základů hospodářské politiky Babišova hnutí, jež považuje ekonomickou kompetenci za svou konkurenční výhodu.

Přibrzdit teď znamená říct lidem, že hnutí mělo velké oči a že s tím lepším životem bude třeba počkat. Babiš to může opět hodit na druhé: centrální bankéře a předchozí vládu. Problém nenaplněných slibů tím ale nevyřeší. Přitom by stačilo říct: v zájmu stability Česka teď musíme ubrat, přidáme zase, až to půjde.

Pak by premiéra mohli vzít na milost i tržní fundamentalisté. Takovou proměnu populisty ve státníka a obrat od iluzí k realitě by nakonec ocenila celá společnost.