Jednou je inženýr, který rozvrhuje svět skoro od stolu podle svých technických znalostí a plánů a je mu tak trochu jedno, zda formuje hmoty, nebo lidi. Inženýrská inteligence je projektivní, z abstraktního světa vymýšlí ten reálný. Někdy to vyjde, někdy ne.

Druhou figurou je kutil. Tedy člověk veskrze praktický, který bere do ruky už hotový svět a ten všelijak předělává a upravuje, aby byl více k žití. Využít, co je po ruce, a udělat z nouze ctnost, je kutilství v kostce. Tedy i to, jež známe dlouhá léta z Česka.

Svět kutilů, kteří pracují v dílně nebo na zahradě, se v Česku naplno rozvinul během reálného socialismu. Svépomoc se stala velmi frekventovaným slovem.

Kutil na rozdíl od inženýra projevuje inteligenci okamžitou, praktickou, pracuje tady a teď, s tím, co má k dispozici na místě, ne jinde nebo v budoucnosti, kterou si předem promyslel, nebo dokonce úplně vymyslel. Kutilství spojuje okamžitý vhled do přímé reality s vynalézavou zručností a ohledem na situaci a místo.

V Česku se kutilství rozvinulo do podoby národního sportu svého druhu, což má i svůj nezapomenutelný otisk v populární literární a filmové kultuře. Kutil svět opravuje, případně transformuje, inženýr konstruuje. Češi jako by se ve svém praktickém přístupu k životu stavěli na stranu kutilovu, jímž se potenciálně doma na svém stává každý z nás.

Není divu, že v konzumní společnosti, která se v Česku po roce 1989 rychle rozšířila, přerostla kutilská a zahradnická posedlost v konzumní svět obřích prodejen, které nabízejí všechno, co ke kutění a zahradničení potřebujete.

Udělat si díky prodejnímu profesionálnímu servisu něco sám přináší i velkou, až dětskou radost, na níž se vozíme všichni – od dělníka ve fabrice až po expremiéra Petr Fiala, který se na sociálních sítích rád pochlubí sekáním trávy na šikovném domácím traktůrku, jak s nadsázkou, kutilsky zpracovává titulní strana nového čísla Eura. My všichni jsme kutilové, hobiti ve vlastním světě na svých panstvích.

Hlavní téma aktuálního čísla se ale snaží ukázat, že to není jen ryze česká národní kratochvíle a odlišnost, nýbrž že kutilský přístup ke světu se šíří po celé planetě. Už nejde o protestní DIY kulturu 60. let minulého století, hnutí udělej si sám stojící proti konzumu, ale o civilizační nutnost svépomocných úprav či zvláštního, jiného, našeho osobního života na svém malém kusu zeleně.

V českém DIY světě vládne tuzemský privatismus, sociologicky popisovaný jev, kdy se lidé odtahují od společnosti do své malé hobití zahrádky, na níž je jim úplně jedno, co se děje tam venku.

Hobbymarkety žijí a rozvíjejí se z této specifické kultury, která hned tak nezmizí, protože – jak se zdá – je nám v ní (nejen v Česku) velmi dobře.

Tak tedy příjemné, ale třeba i objevné a tvůrčí kutilské čtení, samozřejmě u krásného bazénu na vlastní kvetoucí a pěkně posekané zahradě!