
Ministryně Zuzana Mrázová jako průkopnice dostupného bydlení. Pro sebe
Slova učí, příklady táhnou. Ministryně Zuzana Mrázová, která má mimo jiné na starosti problematiku dostupného bydlení, se rozhodla názorně ukázat, jak se dá bydlet opravdu levně. A nešlo o žádné teorie, studie nebo powerpointové prezentace. Nebála se jít příkladem.
Běžní lidé většinou spoléhají na drahé hypotéky a nájmy, ale tudy cesta k levnému bydlení opravdu nevede. Paní ministryně, která byla předtím starostkou Bíliny, dlouhé roky využívala velkorysý obecní byt za nájem, za který si dnes v Praze pronajmete maximálně tak parkovací místo pro elektrokoloběžku. Pro demonstraci toho, jak levně bydlet, tedy naprosto ideální případ. Dostupné bydlení paní Mrázové pak pokračovalo bez ohledu na její kariérní přerod z komunální političky na ministryni Babišovy vlády. Chcete-li totiž bydlet levně, musíte být konzistentní a nevyměknout. To si jen nějací chytráci mohou myslet, že když máte stotisícový ministerský plat, že byste třeba měli uvolnit obecní byt nějakým lidem ve skutečné bytové nouzi. Tůdle, ani omylem. A když už s tím moc otravují, uspořádáte tiskovou konferenci, kde mezi vzlyky vysvětlíte, že dotyčné bydlení pro vás bylo především bezpečným zázemím a místem plným vzpomínek, které nedokážete opustit, prostě učiněná rodinná kronika vepsaná do omítky.
Tedy, abychom nebyli nespravedliví, paní ministryně se z toho bytu nakonec odstěhovala – do dalšího obecního bytu. Když už jednou člověk najde funkční model, je důležité se obrnit hroší kůží proti kritikům, nenechat se zviklat a vytrvat!
Současně má paní Mrázová také k dispozici služební byt v centru Prahy poblíž Pařížské ulice. Prostorný apartmán hrazený státem, tedy daňovými poplatníky. I těmi, kteří právě počítají, zda jim po zaplacení nájmu zbyde ještě na jídlo a elektřinu. Jak vidíte, jsme svědky skutečně unikátního inspirativního konceptu moderního bydlení: levný obecní byt v regionu a reprezentativní služební apartmán v centru metropole.
Paní ministryně opakuje, že nic neporušila a nejspíš má pravdu. Jen znovu platí, že mezi „je to legální“ a „je to v pořádku“ bývá občas tak daleko, jako je z Bíliny do Prahy.


