Prostě to nekoupím
Ze Šluknova, nejsevernějšího města Česka, je to do nejbližší německé obce – Sohlandu nad Sprévou – sotva pět kilometrů.
V roce 2007 naše země vstoupila do schengenského prostoru a z českých hranic zmizeli celníci, závory i zbytky plotů. Od té doby na šluknovském přechodu panuje čilý přeshraniční ruch, jen se občas na německé straně – kvůli kontrole migrantů – objeví policejní hlídka. Sasové jezdí do restaurací na české straně poobědvat, případně se nechat ostříhat a tak. Cestou se v marketu zastaví pro levnější maso či uzeniny a dotankují naftu či benzin. V minulosti u nás Němci houfně kupovali též alkohol a cigarety, ale po opakovaném zvýšení spotřebních daní vládou ČR se ceny kuřiva (v běžných obchodech, nikoli na tržnici) přiblížily a alkohol bývá na německé straně často levnější. Možná i proto se zvyšuje „nákupní turistika“ opačným směrem. Když přijedete před saský supermarket v pátek odpoledne či v sobotu, běžně na parkovišti najdete čtvrtinu i polovinu aut s českými espézetkami.
Češtinu slyšíte mezi regály a od dob, kdy německé řetězce začaly přijímat standardní platební karty, jsou nákupní košíky Čechů často plnější než domorodců. Nejde jen o nižší cenu – levnější je zejména kosmetika a pár položek potravinářského segmentu –, hlavně o vyšší kvalitu a lepší chuť srovnatelných produktů. Za obdobné peníze dostanete v Sasku zboží s vyšším podílem přírodních složek (nejen často zmiňovanou Nutellu, podívejte se ale i na složení Coca-Coly či Pepsi), poctivějším složením a lahodnější chutí. Navíc lze v Německu pořídit i potraviny, které se do českých řetězců dostávají se zpožděním, nebo je nenajdete vůbec; typicky jde o produkty z ryb, saláty a uzenářské speciality. Jakkoli to zní paradoxně, v posledních letech začali Češi za čárou kupovat i pivo. Ti, kteří jdou po ceně, si najdou basu „dešťovky“ za 6,66 eura (čili lahev za osm korun), pitelný ležák Radeberger lze koupit za deset eur. Největší bizarností je ovšem cena Prazdroje. Zatímco na domácím trhu neseženete tento prémiový ležák za méně než 24 korun, běžně stojí kolem 30 korun, v německém řetězci Diska (součásti skupiny Edeka) stojí basa Pilsner Urquell i 14,99 eura. Tedy asi 18,20 koruny za lahev! Tuzemští obchodníci rozdílnou (rozuměj vyšší) cenu často zdůvodňují specifičností českého trhu, náklady na dovoz a jinými pseudoargumenty. U ležáku vařeného v Plzni však takové alibi neobstojí. Není se pak čemu divit, že se v Česku prodá více než 60 procent potravin ve slevách a jiných akcích. U piva, másla či kávy dokonce akční prodeje přesahují 80 procent! Češi jsou tak evropskými přeborníky ve slevových nákupech, ale není to způsobeno jen jejich touhou ušetřit.
Lidé nejsou hloupí, uvědomují si reálnou hodnotu zboží, navíc když vidí cenotvorbu v okolních zemích. Větu „prostě to za ty peníze nekoupím“ slýchávám ve svém okolí stále častěji. Směrem k obchodníkům je to nejspíše jediný racionální signál, jak je přesvědčit, že není třeba tak zlevňovat, pokud nebudou běžné ceny natolik vysoké.
