Za socialismu se pěstovala zejména pěší turistika, chalupaření a kempování pod stanem. Prominentnější rodiny si zařídily pronájem chatky u Máchova jezera, ty mořechtivější jely do NDR či Polska nebo si vyjednaly devizový příslib a vyrazily do Jugoslávie.

Výjezdní doložka, devizový příslib, celní prohlášení, talony na pohonné hmoty, stravenky do bufetu… Byrokratických bariér, kterými disponovali úředníci socialistického režimu, byla nekonečná řada. Dodnes si pamatuji, jak naši dlouze plánovanou dovolenou na maďarských hranicích málem zhatila administrativní drobnost v podobě neodevzdané vojenské knížky mého otce. Pár telefonátů na příslušnou vojenskou správu a několik lahví Prazdroje pro veskrze ochotné celníky nakonec situaci vyřešilo.

V místech, kde před rokem 1989 stály celnice a ploty s ostnatým drátem – přestože na obou stranách hranice panoval totožný, prosovětský režim – dnes projíždějí lidé bez povšimnutí. Jen německé policejní kontroly občas připomenou, že přecházíte hranici. Vstup Česka do Schengenského prostoru (již před téměř 19 lety!) přinesl do cestovního ruchu, ale i běžného dojíždění za prací či nákupy, obří změnu. Ne vše je v rámci EU ideální, ale odstranění dlouhých čekacích dob na hranicích, svoboda pohybu a možnost cestování po takřka celém kontinentu jen na občanku je jedním z nejhmatatelnějších důkazů propojování Evropy.

S odstraněním fyzických hranic a s nástupem internetu také výrazně stoupla mobilita Evropanů, samozřejmě i Čechů. Jak dopodrobna rozebíráme v nejnovějším vydání Eura, našinec si dovolenou dopřeje, i „kdyby na chleba nebylo“. Z dat Eurostatu vyplývá, že největšími cestovateli jsou Nizozemci, odkud na letní dovolenou do ciziny vyráží 84 procent obyvatel. Češi se 76 procenty příliš nezaostávají. A když v rodině není dost peněz nebo čas na dlouhodobější pobyt, vyrazí se alespoň na pětidenní dovolenou blíž za hranice.

Rakousko a Slovensko se dlouhodobě drží mezi hlavními krátkodobými turistickými destinacemi. V posledních letech roste obliba Polska, byť je až téměř na konci desítky zemí, kam Češi nejčastěji jezdí. Zajímavý je nárůst popularity Itálie. Ta již předloni přeskočila Čechy tolik milované Chorvatsko, na třetím místě je Egypt. Nenechte se však zmást obrázkem přeplněných pláží v Bibione či nacpanou metropolí Řím. Čechy lákají Dolomity, turistika v okolí Lago di Garda, gastronomické Toskánsko, syrová Sicílie či autentická Apulie.

Celkové výdaje Čechů na zahraniční cestování se odhadují na 217 miliard, další peníze utratí doma. Když k tomu přičteme asi 220 miliard, které podle odhadů ČNB přivezou do Česka zahraniční turisté, protočí se v turistickém průmyslu v naší zemi a našich občanů zhruba půl bilionu korun. Což je asi o polovinu víc než roční tržby energetického giganta ČEZ.