Společnost Sev.en nedávno oznámila, že v prosinci 2026 nebo nejpozději v březnu 2027 zavře své elektrárny Počerady a Chvaletice plus teplárnu v Kladně. Vlastník Sev.en, miliardář Pavel Tykač, k tomu ještě dodal, že je připraven prodat tyto zdroje státu třeba za korunu, ale provozovat je nemůže. Už loni tyto energetické zdroje prodělaly více než dvě miliardy korun a letos to zřejmě bude ještě horší. Tykač přitom o zavření elektráren informoval vládní politiky už na jaře loňského roku. Není to tedy žádné velké překvapení, jak se dnes mnozí tváří. Tenkrát ministr průmyslu Jozef Síkela tvrdil, že zavření Počerad a Chvaletic je brnkačka a Česko se bez nich obejde. Elektřinu jednoduše doveze.

Důvodem ukončení provozu je poměrně rychlý růst cen emisních povolenek v systému ETS 1, které si musí kupovat velcí emitenti CO2, především elektrárny a teplárny. Velké průmyslové podniky zatím dostávaly povolenky zdarma, ale tato praxe příští rok končí. Ústup bude postupný a za veškeré emise začnou platit to, co elektrárny, v roce 2034. Ale už nyní je budou muset začít postupně nakupovat na trhu. To bude zvyšovat poptávku, a protože na trhu s povolenkami neoperují jen přímí emitenti CO2, ale i finanční instituce spekulující na cenu, začíná vznikat tlak na zdražování. Za poslední rok cena povolenky na jednu tunu CO2 vyskočila o více než 20 procent nad 80 eur. Zatímco cena silové elektřiny se obchoduje kolem 90 eur za megawatthodinu. A na toto množství potřebujete zhruba jednu povolenku a pak teprve platíte uhlí, mzdy, údržbu a další provozní náklady. Což nevychází. Zelená ideologie je však přesně na tom založena a má sloužit k vysněné ekonomické likvidaci uhelných elektráren a jejich nahrazení dotovanými obnovitelnými zdroji. Bez ohledu na to, zda to odpovídá provozuschopnosti sítě a pokrytí spotřeby 24 hodin denně. To zelené „inženýry“ nikdy netrápilo.

Někdy se říká, že by měl být jako přechod použit zemní plyn, jenže z něj také vznikají emise. Navíc na jednu MWh elektřiny musíte spálit s ohledem na padesátiprocentní účinnost elektrárny dvě MWh plynu – dnes dohromady za necelých 60 eur – a potřebujete půlku povolenky, což je čistý náklad kolem 100 eur a taky to nevychází. Ale na plyn je možné získat dotace, což až od letošního jara povoluje zákon známý jako lex plyn. V tomto zákoně se na poslední chvíli objevila možnost dotovat ztrátové „uhelky“, protože i vládním politikům docvaklo, že to bez uhlí nebude tak jednoduché, zvláště když postavit novou plynovou elektrárnu v současnosti může trvat i sedm let.

Tykač nyní postupuje podle tohoto zákona. Dvanáct měsíců před plánovaným uzavřením ohlásil svůj záměr správci přenosové soustavy ČEPS. Ten do dvou měsíců musí vydat stanovisko, zda se soustava bez těchto zdrojů obejde, nebo ne, a to předá Energetickému regulačnímu úřadu, který může rozhodnout o zákazu ukončení provozu a vláda pak musí rozhodnout, co dál. Zda vyplácet dotace Tykačovi a v případě, že ten na to nepřistoupí, tak hledat jiného provozovatele.

Jenže podle Tykače se velké uhelné elektrárny společnosti ČEZ dostanou do obdobné situace do dvanácti měsíců. Zde by sice 70procentní státní akcionář teoreticky mohl vedení společnosti uložit provozovat tyto elektrárny i se ztrátou na úkor zisku z jaderných elektráren, ale to by těch 30 procent drobných vlastníků snadno a úspěšně napadlo u soudu, protože jde i o jejich peníze. Takže i tento faktor může být nakonec jedním z hlavních motivů vlády pro rychlé postátnění společnosti.

Čekají nás uhelné prázdniny?

Jak bude, či nebude lex plyn v Tykačově případě fungovat, se nejspíše brzy dozvíme, protože je velmi pravděpodobné, že tyto elektrárny nebude možné uzavřít. Jejich výkon je necelé 2,5 GW a pokrývají skoro deset procent české spotřeby elektřiny. Loňská Zpráva o zdrojové přiměřenosti, kterou zpracovává pravidelně ČEPS, přitom bohorovně konstatovala, že odstavení většiny uhelných zdrojů do roku 2030 půjde pokrýt dovozem především z Německa s jeho záplavou solárů a větrníků a nově vybudovaných plynových elektráren. A mezinárodně používaný koeficient pro pokrytí domácí spotřeby LOLE (Loss of Load Expectation), který udává očekávaný počet hodin v roce, kdy poptávka po elektřině převýší výrobu plus dosažitelný import, nepřekročí minimálně do roku 2030 jednu hodinu. Za hranici energetické bezpečnosti je přitom považováno 6,7 hodiny.

Jenže sdružení evropských provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E si dělá svou vlastní zprávu, již zveřejnilo letos na jaře, a v ní pro Česko LOLE už v roce 2028 vychází na 20 hodin, čímž se dostáváme daleko za bezpečnou hranici a jsme v nejhorší situaci v Evropě.

Dobře to pro rok 2028 nevypadá ani u našich největších sousedů. V Německu, které mělo být podle ČEPS zdrojem našich dovozů, vychází LOLE na téměř 19 a v Polsku na 14 hodin nezajištěné dodávky v roce. Vzhledem k tomu, že tam vychází odběrová špička zhruba na stejnou dobu jako u nás, na nějakou pomoc odtud můžeme zapomenout. Naproti tomu Slovensko i Rakousko jsou bezpečně pod kritickou hranicí LOLE.

Podle ENTSO-E bude Česko stejně jako Německo a Polsko bezpečnostní limit LOLE výrazně překračovat i v roce 2030. U nás bude hrozit 11 hodin nedostatku elektřiny ročně. I to hrozí nuceným odstavováním velkých spotřebitelů energie a s tím spojenými škodami. Naše politiky nechala zpráva ENTSO-E bohorovnými, ale nyní už zvoní budík k tomu, aby situaci řešili. A jiná dostatečně rychlá cesta než prosazení dotací na uhlí neexistuje. Pokud tedy nedají přednost zhasínání fabrik a uhelným prázdninám.