V Dukovanech se brzy začnou stavět další dva reaktory, ty staré čtyři se ale nevypnou a poběží až do roku 2067. Dva reaktory v Temelíně, kde se bude štěpit jádro až do 80. let 21. století, by časem měly doplnit ještě dva. V Česku tak s menšími jadernými zařízeními pro vědecké účely bude jeden reaktor na méně než milion obyvatel. Ani tím ale české jaderné plány nekončí.

Ministr a vicepremiér Karel Havlíček dělá vše pro to, aby se v Temelíně ještě dříve než klasické bloky objevil malý modulární reaktor (SMR). Ten sice, jak se dočtete v rozhovoru s novým šéfem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Štěpánem Kochánkem, tak malý zase nebude, půjde ale o první průzkumnou stavbu nového oboru, který má šanci v Česku přerůst do regulérního průmyslu.

Dalších šest až deset SMR by časem mohl postavit ČEZ, budovat je chtějí i soukromí investoři. Když si všechny tyto plány člověk zakreslí do mapy, je z toho zřejmé, že nové atomové Česko bude mít jednu z nejhustějších sítí jaderných elektráren na světě.

Obrázek je to strhující a sugestivní, plány smělé, velkolepé, až velikášské. Problematické je už to, kde na všechny ty báječné jaderné projekty Česko vezme, když jeho státní finance svými narůstajícími deficity připomínají firmu mířící k brzkému konci činnosti. Stát ale hned tak nezkrachuje a biliony korun na elektrickou energii, jež bude pohonem pozdně moderní digitální společnosti, zkrátka najdeme. Akorát není úplně jasné, kdo všechny ty stavby postaví a kdo je bude provozovat.

O dělníky nouze nebude. Bude-li nejhůř, přivezou si je stavitelé jaderných katedrál ze zahraničí. Největší slabina zatím tkví v lidech, kteří tuto komplexní technologii budou řídit a kontrolovat. Tady už se i odborníkům a znalým lidem z oboru objevují vrásky na čele. Aktuálně se sice na jaderné obory hlásí poměrně dost lidí a během desítek let, jež uběhnou do spuštění všech plánovaných zařízení, jich ze školy vyjde mnohem více, přesto rostou pochybnosti, zda jich pro všechny nové reaktory bude dostatečný počet.

Má-li Česko být v dohledné době jaderná mocnost, musí vyprodukovat dostatek vzdělaných lidí, kteří se této citlivé věci budou věnovat. Vzhledem k téměř nulovým novým investicím do vysokého školství a minimálnímu podílu vědy a výzkumu na HDP můžeme o velkém počtu nových lidí pro jádro zatím jen snít. Velké jaderné oči, které má ministr Havlíček, mohou proto rychle zplakat nad výdělkem.

Sny jsou tu ale od toho, aby se naplnily. Samy od sebe se však v realitu nepromění. Jadernou velmocí se staneme jenom tehdy, když se z budování jádra stane společenská priorita číslo jedna, která zároveň nezastíní fakt, že kromě jádra potřebujeme i jiné záložní zdroje. Chce to v podstatě jen čtyři věci: strategický cíl, vůli jít za ním, peníze a lidi.