Nastávající vládní koalice si dala do svého programu závazek, že neučiní žádné kroky, jež by vedly k zavedení společné evropské měny v Česku, a přidala k tomu závazek navrhnout „parlamentu ukotvit českou korunu v Ústavě ČR – stejně jako právo držet a používat hotovost jako zákonné platidlo“. Obojí do značné míry odráží názor velké většiny českých voličů. Což má i prokazatelné ekonomické důvody. Jde však do značné míry o nesouvisející záležitosti.

Zavedení eura v Česku je spoustu let předmětem vášnivé diskuse, kdy příznivci rekrutující se hlavně z podnikatelů a mladších lidí v trvání na koruně vidí zabedněnost těch dvou třetin voličů, jak nedávno značně povýšenecky pronesl Pavel Rychetský, bývalý předseda Ústavního soudu. A tato válka se odehrávala i během mandátu končící vlády, kde euro prosazovali zejména levicoví Piráti a Starostové a progresivnější politici z TOP 09, zatímco v ODS byla a je stále velká část partaje více suverenistická a v euru ty údajné obří přínosy nevidí.

Vláda nechala spor v okamžiku velkého tlaku svých eurofederalistů analyzovat experty NERV. Starostové a Piráti se na počátku roku 2024 dožadovali – s vidinou, že už do roka budeme plnit maastrichtská kritéria –, aby vláda začala připravovat vstup do předpokoje eura, takzvaného Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II). Znamenalo by to fixování kurzu koruny k euru a předávání pravomocí bankovního dohledu evropským orgánům nejméně na dva roky.

Experti ve finále doporučili nechat rozhodnutí na příští vládě, protože pobyt v ERM II by měl trvat nejkratší možnou dobu a mělo by být jasné, že po těch dvou letech bude u moci vláda, která euro chce, a tudíž ho skutečně zavede. Pokud jde o výhodnost či nevýhodnost eura pro českou ekonomiku, NERV konstatoval, že jde především o politické rozhodnutí. Euro má přínosy, ale i náklady, a Česko může žít s ním, i s korunou.

8 penize

Velkým argumentem pro zavedení eura byla rekordní inflace v roce 2023, kdy průměrné tempo růstu cen v eurozóně bylo podstatně nižší než u nás. Nyní jsme s korunou v zásadě na průměru EU a citelně níže než třeba Slovensko s inflací okolo čtyř procent. A ECB má úrokové sazby o jeden a čtvrt procentního bodu níže než ČNB, což je hlavním důvodem oné vyšší inflace. A důkazem toho, jak společná měnová politika nesedí všem členským státům stejně.

Aktuálně se stala argumentem pro příznivce eura nižší úroková sazba v eurozóně a z toho vyplývající levnější úroky ze státního dluhu. Jako bychom neměli zkušenost s Řeckem, které se s nízkými úrokovými sazbami propadlo na začátku století do dluhové krize a fakticky zbankrotovalo. Že euro není nějakou fiskální kotvou, jež motivuje své členy šetřit, ukazuje průměrný státní dluh v eurozóně ve výši 90 procent HDP. Což je více než dvojnásobek českého dluhu.

Tahle diskuse je nekonečná. Její podstata tkví čistě v politickém směřování země, a nikoli v ekonomických přínosech. Hlavní slovo by měl mít volič, který ve volbách rozhoduje mezi stranami, které euro podporují, a které ne. Proto se také nejeví úplně nejlepším řešením utnout tuto diskusi zakotvením české koruny v ústavě.

Ústavní právo na hotovost

Na rozdíl od práva platit v hotovosti, jež v Česku chybí. Dvakrát se ho marně pokusila prosadit již bývalá senátorka Jitka Chalánková v roce 2023, letos se stejným návrhem přišla skupina senátorů, v jejímž čele stál senátor Zdeněk Hraba. Podíl bezhotovostních plateb dosahuje v Česku tří čtvrtin transakcí, což je vysoce nad evropským průměrem. Bezhotovostní platby jsou tak stále populárnější a přes stížnosti na obchodníky, kteří mají na dveřích cedulku „only cash“, jich přibývá, a naopak se šíří zvyk, že v některých provozech se jinak než elektronicky zaplatit nedá. Jakkoli je to v Česku přikázáno zákonem, v němž ale nejsou žádné sankce.

Nejde ani tak o zájmy bank a karetních společností. Ve skutečnosti jde o svobodu a nezávislost na státu, jíž se konzervativněji založení lidé opravdu nechtějí vzdávat. V řadě západních zemí rezonují zkušenosti s tím, jak se dostávají údaje o jejich platbách do marketingových kampaní a usnadňují firmám přesně cílit svou reklamu. A rovněž jde o záležitost bezpečnostní. Naše čerstvá zkušenost s válkou na Ukrajině a s množícími se výpadky elektřiny vinou chybné transformace energetiky ukazuje na systémové riziko pro celou společnost, není-li v oběhu dostatek hotovosti.

Ale šíří se i názory podezírající vlády a finanční instituce na Západě, že hodlají hotovost zcela zlikvidovat. Peníze, které nemáte v kapse, prostě nemáte. Jen držíte pohledávku za bankou a je pouze otázkou státní regulace, zda, kdy a jak ji dostanete zaplacenou. Občan se tak stává zcela závislým na svých politicích a soukromých společnostech.

A možnost řešení ekonomických problémů státu zaváděním záporných úrokových sazeb z bankovních depozit si již Evropa po finanční krizi vyzkoušela nanečisto u některých velkých firem s obřími zůstatky na účtech. Ale opravdu pořádný minus v sazbách je při existenci hotovosti nemožný, protože lidé by své peníze vyzvedli, aby uchovali jejich hodnotu.

Případy, kdy jde o svobodu a bezpečnost, by bezpochyby měly být ošetřeny ústavním zákonem. Takže nová vláda v tomto případě vykročila správným směrem, byť není jisté, že pro své návrhy získá potřebnou ústavní většinu v Poslanecké sněmovně i v Senátu.