Na tom, že nová povolební většina ve sněmovně vrátí staré vládě návrh státního rozpočtu, není nic neobvyklého. Nová vláda má své priority a chce tomu přizpůsobit rozpočet, podle něhož začne v novém roce hospodařit. Značně neobvyklé je, když se nová většina snaží donutit starou vládu, aby porušila vědomě zákon o rozpočtové odpovědnosti a vytvořila fiskální prostor pro rozdávání slíbené před volbami. A to se stalo právě nyní.

Ne že by vládní návrh byl bez chyby. Je naopak realitou, že zákon porušoval v nemalém rozsahu. Už od začátku října, tedy krátce po volbách, vydala Národní rozpočtová rada své stanovisko, podle kterého rozpočet nepokrývá naplánované investice do dopravní infrastruktury a ministerstvu dopravy chybí na financování 37,5 miliardy korun. Zároveň dalších 20 miliard ze stejného balíčku je financováno jako výdaje na obranu. Ty jsou v rozsahu nad dvě procenta HDP vyjmuty ze schodku, který se počítá pro účely splnění zákona o rozpočtové odpovědnosti. Jenže tyto peníze sice mohou být použity na infrastrukturu, ale pouze v případech, kdy se třeba z těchto peněz hradí náklady na zvýšení nosnosti mostů nebo průjezdnost komunikací, aby odpovídaly potřebám při přepravě těžké vojenské techniky. Definitivní slovo, zda jde v těchto případech o obranné účely, má EU a NATO.

Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) navíc ani nebyl součástí odevzdané dokumentace, což by ze zákona měl být. Tehdy předložený rozpočet nicméně spadl po stůl s koncem sněmovny a vláda ho musela posílat znovu i s rozpočtem SFDI. Kabinet měl příležitost, než ho znovu pošle sněmovně, zalátat alespoň zčásti tu díru ve financování dopravních staveb. Jsou to prakticky jediné nemandatorní výdaje, jež v našem rozpočtu jsou, a tak je šlo poškrtat.

Vytvořit si prostor pro výdaje

Je skutečně nepochopitelné, proč ministr Martin Kupka nechal projít na SFDI rozpočet, na který neměl financování v desítkách miliard a dobře to věděl. Přesto na nekrytých investicích trval i napodruhé. A je tak do značné míry jeho vina, že se nyní ANO daří vymazat z vědomí veřejnosti nezvratný fakt, že odcházející vláda po Babišovi čtyři roky rozpočtové hospodaření skutečně konsolidovala. Deficit veřejných financí se snížil z pěti a půl procenta HDP na letos odhadovaných 1,7 procenta. A tempo zadlužování, kdy státní dluh za čtyři roky Babišovy vlády narostl z 32 na 40 procent HDP, za Fialy pouze ze 40 na 44. Tedy polovičním tempem.

Vlastními chybami při přípravě rozpočtu na příští rok tak končící vláda usnadnila Aleně Schillerové rozbombardovat celý rozpočet na kusy. ANO pak dopočítalo další desítky miliard údajně v nekrytých mandatorních výdajích, z nichž největší, 32miliardová díra má být na ministerstvu práce a sociálních věcích v příjmech na financování důchodů a sociálních dávek. Tvrdí to ministerští úředníci, kteří vždy chtějí více, než kolik reálně potřebují, ať je to před volbami, nebo po nich. Celkově by tak výdaje rozpočtu měly povyskočit o 95 miliard korun a o to se zvýšit schodek. Mimochodem všechny rozpočty, jež sestavovala Schillerová, měly nadsazené výdaje a končily lépe, včetně toho posledního na rok 2021, kde plánovaný deficit byl půl bilionu korun, a nakonec skončil na 420 miliardách. Jenže aktuální dramatické podání těchto „faktů“ a jejich opakování několikrát denně, přestože je popřela jak Národní rozpočtová rada, tak i Výbor pro rozpočtové prognózy, ovládlo velkou část médií a stává se tak široce přijímaným faktem. Přitom skutečným Babišovým cílem je vytvořit si fiskální prostor pro naplánované výdaje. Ty dosahují už v prvním roce vlády desítek miliard korun navíc.

Budoucí ministryně Schillerová již předložila poslancům návrh zákona, kterým se ruší zvyšování plateb sociálního pojištění OSVČ, což sníží příjmy rozpočtu v příštím roce o 3,5 miliardy. Karel Havlíček chce zlevňovat elektřinu odpuštěním plateb za OZE občanům a jejich přenesením na státní rozpočet už od 1. ledna. To je výdaj nejméně 18 miliard. K tomu budoucí ministr zdravotnictví chce příští rok mimořádně navyšovat platby zdravotního pojištění za státní pojištěnce o patnáct až dvacet miliard.

K tomu je třeba připočítat náklady na zvýšení platů státních zaměstnanců, především učitelů a ozbrojených složek. To se určitě nebude konat jednorázově hned v příštím roce, ale asi by mělo začít co nejdříve, aby se postupně dostalo na své astronomické cíle: průměrný plat učitele pro rok 2029 má být 75 000 korun. Nástupní platy do těchto státních zaměstnání by měly vyrůst na 50 tisíc. Nová vláda náklady zatím nepředstavila, ale ve finále půjde o desítky miliard korun.

V dalších letech by pak mělo dojít na snížení korporátních daní z 21 zpět na 19 procent, což bude stát minimálně 20 miliard. Další miliardy zahučí ve slíbeném zrychlení odpisů. Vyšší jednotky miliard přijdou na vrácení daňových slev na školkovné, manželku v domácnosti atd. Dalších 20 miliard bude stát dotování výstavby energetických distribučních sítí. Nejdražší položka, kterou je rušení důchodové reformy, zatíží až další vládu.

Nový kabinet tak plánuje zvýšení rozpočtových výdajů ve finále o více než 100 miliard korun ročně a potřebuje spláchnout do kanálu zákon o rozpočtové odpovědnosti. A chce, aby to za něj oficiálně udělala odcházející vláda. Té se do toho nepochybně nebude chtít, a přestože ji fakticky přesně tímto úkolem nyní pověřila nová sněmovní většina, nepochybně to nechá na vládě nové. A pak vzhůru do dalšího zadlužování budoucích generací.