Patnáct miliard korun může přinést prodej státního podílu v pardubické Explosii, který navrhuje premiér Andrej Babiš. Firma prý státu ekonomicky zase tolik nepřináší, není tedy důvod ji dál držet, když by odhadovaná (ministrem Havlíčkem) prodejní cena mohla vyrůst na tak pěknou sumu, která by vylepšila český státní rozpočet.

Ne, opravdu, nedává to ekonomicky smysl – tedy nikoli držet v napjaté válečnické době strategicky důležitého výrobce střelného prachu, včetně speciálních typů, nýbrž tvrdit, že firma nic nenese, a proto prodávat. Loňský miliardový zisk za rostoucího obratu 3 miliardy korun možná není z hlediska veřejných financí velké číslo, je to ale doklad rostoucího zájmu a strategického významu podobných výrob jako v Explosii, zejména v letech, které Česko, potažmo celou Evropu čekají. Neprodává se zlaté vejce, ale jeden z hlavních klíčů k obrannému průmyslu, který by si stát měl raději nechat v kapse, aby mohl mít důležité věci v obranné a bezpečnostní politice pod kontrolou. Babišova vláda volí pofiderní jistotu 15 miliard.

Premiér sice tvrdí, že si stát nechá v podniku „zlatou akcii“, tedy veškerou kontrolu, to je ale iluze. Zlaté akcie nemají v Evropské unii velkou podporu. Ostatně ani kupující Francouzi by příliš nestáli o to, aby jejich výrobní strategii řídil někdo jiný. Naopak právě oni poslední desetiletí systematicky kumulují strategické vojenské výroby v rukou státu tak, aby byly pod politickou kontrolou. Explosie do této strategie dobře zapadne, těžko slibovat, že ji bude mít dál pod dohledem český, nikoli francouzský stát.

Podobně strategicky postupují i další evropské státy, od Itálie po Německo. Zbrojní výroba, která se v oblasti munice bez výrob typu Explosie samozřejmě neobejde, se stává centrálním politickým zájmem, je s podivem, že to právě obchodník typu Andreje Babiše nechce vidět. Nepomáhá mu v tom ani údajný „trumpismus“, k němuž se čerstvě přihlásil v rozhovoru pro Financial Times. Důležitost připravenosti v oblasti obrany a bezpečnosti, bez níž by ani Trump nebyl Trumpem, český premiér dlouhodobě podceňuje a vytěsňuje, jak může. Politicky se mu to nehodí, protože jeho priority v této vládě, jak sám opakuje, jsou „sociál a zdravotnictví“, kam potřebuje nasměrovat veřejné peníze. Je za tím zřejmě i jeho osobní boj s úspěšnou zbrojařskou lobby, jejíž majetky rostou spolu s narůstajícími hrozbami ve světě. Když zbrojí celý svět, aby svou silou odstrašoval případné nepřátele, nemůžeme jen tak zůstávat stranou. A už vůbec nedává smysl v takovéto situaci předávat klíčové zbrojní firmy zahraniční konkurenci, jakkoliv jde v případě Francouzů o spojence v NATO, v jejímž rámci bude Explosie dál naplňovat svůj výrobní program.

Trumpista Babiš chce na téma výdajů na zbrojení mluvit i přímo se svým obdivovaným vzorem Donaldem Trumpem, kterého dál podporuje, jak přiznal v hovoru s FT. Trump jistě nemá citlivost pro pochopení složitosti socioekonomické situaci v České republice, jako transakční politik par excellence by ale měl jistě pramálo pochopení pro tak nestrategický obchod, k němuž se Babiš s Explosií chystá. Zvlášť když cena samotné výroby a vývoje střelných prachů je fakticky a symbolicky mnohem vyšší, než jak to ukazují zveřejňované obchodní ceny i samotné výstupy firmy. Zbavovat se komodity, která je něčím jako ropou zbrojařského průmyslu, bez něhož jsou zbraně jen kusy kovu, se podobá prodeji klíčové farmaceutické společnosti, na níž by premiér stavěl svůj zdravotnický plán.

Hlavní hospodářský stratég vlády, faktický ministr hospodářství, Karel Havlíček, popsal Explosii jako dobře šlapající stroj, jehož výkon je navíc na vzestupu. Prodávat takovou firmu by jindy ministr jistě nedoporučil, pokud však bude chtít premiér Babiš, nejede přes to, jak známo, vlak ani u Havlíčka.

Z hlediska étosu Hospodářské politiky 2.0, kterou Havlíček prosadil ve vládě, by si stát měl Explosii rozhodně ponechat a rozvíjet její synergické efekty, které podpoří českou pevnost a soběstačnost v důležité bezpečnostní výrobě, v níž jsme navíc v Evropě konkurenceschopní. Jinak řečeno: prodej Explosie jde proti všem základním principům, na nichž je nová hospodářská politika vlády budována. Vláda Andreje Babiše často připomíná, že plní to, co voličům slíbila. V řadě oblastí je to možná pravda. Případ Explosie ale ukazuje, že plnění slibů samo o sobě ještě nic nepřináší, pokud kabinet ve strategických otázkách podléhá momentálním náladám premiéra-trumpisty a popírá dokonce principy vlastních ekonomických plánů.

Vláda ve věci Explosie jde ale nejen sama proti sobě, proti tomu, co si odsouhlasila v širší hospodářské strategii. Jde také proti zájmům České republiky, které za touto politikou stojí a ze kterých byla odvozena.

Slabost v oblasti bezpečnosti a obrany, to je to nejhorší, co může českým občanům vláda Andreje Babiše nabídnout. Sociál sem, sociál tam…